Skotsko

Předevčírem jsme přijeli z dovolené. Po několika letech, kdy jsme jezdili na jih za mořem a za potápěním, jsme znovu vyrazili do hor, do skotské vysočiny. Máme samozřejmě spoustu fotek, dokonce jsem je během včerejška a dneška stačil zpracovat a utřídit, výběr je tady. Pár zážitků:

Scottish Borders
Cesta do Skotska autem je daleká i z Belgie, a tak jsme si na ni vyhradili dva dny. Přespali jsme na severu Anglie u Lancasteru v malém bed & breakfast. Užili jsme si hezkého podvečera na břehu moře a posezení v malému pubu u plavebního kanálu. Následující den jsme objížděli ruiny středověkých opatství v idylické krajině jižního Skotska (Scottish Borders). Krásná krajina + zajímavé památky + nádherné počasí = velmi slibný začátek dovolené. Viděli jsme opatství Melrose a Dryburgh, prošli jsme se kolem řeky Tweed, zastavili na vyhlídce Waltera Scotta a jeli bydlet do Ediburghu.

Edinburgh
Dvě edinburghské noci jsme strávili v B&B Aynetree. Edinburgh je město zajímavé a tudíž turistické. Povinností byla prohlídka hradu, procházka po hlavní ulici Royal Mile a vstup na Scottův památník. Celkem hezká byla sto let stará atrakce Camera Obscura. V tmavé místnosti nám tam průvodkyně promítala na bílý stůl záběry z města pořízené jednoduchou optikou z věžičky na střeše budovy. Před sto lety to muselo být něco ohromujícího, naše dítka však nechápala mé nadšení - web kamera přece přenese živý obraz z druhého konce zeměkoule, a nemusím kvůli tomu vstávat od stolu. Městský ruch nás brzy unavil a tak jsme pěšky prošli 7 km lesnatým údolím do přístavu Leith, pochutnali si na grilovaných rybách a vrátili se zcela vysílení městským autobusem zpět.

Falkirk Wheel
Jedna z nejzajímavějších technických atrakcí co pamatuju. Jedná se o moderní výtah na lodě spojující dva plavební kanály. Geniálně jednoduchá konstrukce ve velmi velmi elegantním provedení. Přečetl jsem si, že celý mechanismus zdviže při zdvihání či spouštění lodí spotřebovává jen tolik energie jako 8 varných konvic. Tip pro příště: Kolem kanálu vede krásná cyklostezka do Edinburghu.
Tentýž den jsme navštívili ještě hrad Stirling, jeden z nejvýznamnějších ve Skotsku. Zajímavý, i když mnohé české hrady ho překonají.

Glencoe
Skoro týden jsme kempovali v údolí řeky Coe, tedy v Glencoe. Počasí se samořejmě zkazilo, hodně pršelo, túry do hor se nám podařily jen dvě - viz níže. Turistická infrastruktura ve Skotsku s nepřízní počasí samozřejmě počítá a tak jsme se nenudili. Absolvovali jsme výlet k Neptunovým schodům (devítistupňové zdymadlo na Caledonian Canal), výlet parním vlakem krajinou, kterou jezdí Harry Potter do Bradavic (včetně mostu s 21 oblouky, který se objevuje v každém díle filmu), velké akvárium zaměřené na život pod hladinou místních jezer - lochů. Perlička: Po jedné obzvlášť deštivé noci se nám pod stanem usadila myší rodinka. Během dne, kdy jsme byli pryč, stačily vybudovat dvě hnízda a vrhnout (nebo nastěhovat) asi osm malých myšiček. Spát se na tom dost dobře nedalo, museli jsme se tedy stěhovat. Myši byly velmi rozladěné, zlikvidovat jim tak krásně suchý útulek.

Highland Games
Skvělým zážitkem byla návštěva her horalů ve vesnici Lochalin. Vždycky jsem chtěl vidět pořízky v kiltech házející čtyřmetrovou kládou, a tady se mi to splnilo. S obavami jsme čekali umělou turistickou atrakci, ale díky odlehlosti vesnice se jednalo o velmi příjemnou akci pořádanou hlavně pro místní, nás turistů nebylo moc. Do Lochalinu vede jediná cesta přívozem přes Loch Linnhe a pak dvacet mil uzounkou silničkou přes hory, a už to byl zážitek. Hry připomínaly trochu moravské hody. Na místním fotbalovo-ragbyovém hřišti vyhrávala kapela dudáků, místní siláci házeli vším možným, ženy a děti závodily v běhu a skoku vysokém a dalekém, umělec sochal dřevěné sochy motorovou pilou, a pilo se pivo, hodně piva. Vrcholem byla disciplína v hodu kládou. Jen několi borců ji dokázalo uzvednout nastojato, a jen tři ji dokázali hodit tak, aby ve vzduchu vykonala předepsanou otočku.

První túra v Glencoe
Pohádkově zelenou krajinou s vodopády téměř na každém kroku jsme se vydrápali do sedla nad Loch Etive. Pohlednicové výhledy nám kompenzovaly strastiplnou cestu. Celé údolí bylo silně podmáčené a notně jsme se bořili. Dobře namazané pohorky nás uchránily od nejhoršího, jen Anička při svém hopkavém pojetí cesty několikrát podcenila terém a těsně pod vrcholem zapadla až do půli lýtek. Svačina to spravila a zpáteční cesta naštěstí (a taky díky mému navigačnímu omylu) vedla po horské silničce.
Postřeh první: Celá ta malebná vysočina je z větší části jeden zhroucený ekosystém. Od středověku se kácelo, nejvíc v době rozmachu britského impéria kdy se budovalo obchodní a válečné loďstvo. Pak přicházeli pastevci s ovcemi, těm padla za oběť nižší vegetace. A pak stačilo jen pár desítek, někde stovek let, vydatné deště a eroze vykonaly své. Dnes je vrstva zeminy velmi tenká, zcela promáčená, stromy a keře se tu neudrží. Výsledkem je mokrá poušť, na mnoha místech nežije nic jiného než žáby v bažinatých travinách. Je patrná snaha napravit stav věcí, za pár set let se to možná podaří.
Postřeh druhý: Ač průvodce varuje před návštěvou hor v oblasti Glencoe během letních prázdnin kdy prý jsou davy návštěvníků na všech stezkách, my jsme si užívali liduprázdných kopců. Během celodenní túry jsme potkali jen 5 lidí. To se ve Vysokých Tatrách nebo i v Alpách opravdu nepodaří.
Postřeh třetí: Turistické značení neexistuje. Šipka u silnice směřující někam do údolí je maximum co lze očekávat.

Druhá túra
Poučeni předchozí zkušeností jsme zvolili jednodušší cestu vedoucí po staré armádní cestě k mostu přes řeku Ba. Terén byl tentokráte v normě, počasí však zlobilo, došlo i na pláštěnky. Zaznamenali jsme útok pověstných mušek - moru skotské vyočiny. Ty nás sice štípaly už celý týden, ale u řeky Ba byly obzvláště vyhladovělé. Naštěstí jsme uposlechli rady průvodce a nosili s sebou "industrial strength insect repelent" a tak jsme o vlásek unikli sežrání neodbytným hmyzem. Krajina byla opět velmi dekorativní, i dítka byla spokojená.

Okružní cesta zpět
Po týdnu v Glencoe jsme se vydali na sever údolím Great Glen. První zastávka byla u hradu Urquhart na břehu jezera Loch Ness. Malebná zřícenina, davy turistů, příšera se nevynořila a tudíž jsme po dvou hodinách jeli dál. Stihli jsme ještě navštívit vojenskou pevnost z 18. století Fort George. Impozantní stavba, stále užívaná armádou. Přespali jsme v B&B u silnice a poslední den jsme zajeli do historické palírny whisky Dallas Dhu v oblasti Speyside, v krajině zaslíbené tomuto posvátnému nápoji. Už názvy vesnic mi vyvolávaly velmi příjemné asociace - Glenfiddich, Glenlivet, Cardhu... Hezké to bylo, škoda jen, že jsem měl před sebou 1250 km za volantem. Domů jsme přijeli kolem druhé ráno bez komplikací.

A pro jistotu ještě jednou připojuji odkaz na kompletní fotoalbum.

Niagara

Po dlouhé době jsem si připsal nově navštívenou zemi - Kanadu. První týden v červenci jsem pobyl v Torontu. Tentokrát jsem se rozhodl, že pracovní strasti (neděle strávená v letadle + několikadenní jednání v konferenční místnosti bez oken) budu kompenzovat alespoň nějakou slastí. Před zpátečním letem mi zbylo něco přes půl dne času a toho jsem využil k návštěvě Niagary. Mazda z půjčovny mě tam s Garminovou pomocí dopravila za dvě hodinky. Pršelo, ale pro návštěvu tohoto přírodního zázraku počasí nehraje moc velkou roli. V okolí vodopádu totiž prší pořád, vodní tříšť padá velmi hustě a ze všech směrů. Po exkurzi za vodopád (pro turisty vykopaná štola umožňující vidět vodopád zezadu), procházce po nábřeží a hlavně po projížďce lodí pod vodopády jsem byl promočený do poslední nitky. Naštěstí bylo do čeho se převléknout, takže jsem si mohl užít i zpáteční okružní cesty autem k jezeru Ontario. Netušil jsem, že Kanada má vinařskou oblast. Má, a dokonce velmi malebnou. Mistní Merlot se výborně hodil ke steaku, který mi připravili v evropsky vypadající restauraci v Niagara on the Lake. Mňam!
Pár šedivých fotek je tady, zážitek však lépe zprostředkuje tohle minivideo pořízené mým potápěcím foťáčkem: