Stěhování

Už to vypuklo. Včera ráno jsme žili ještě v celkem uspořádané domácnosti, teď sedím na gauči, jediném kusu sedacího nábytku v obýváku, a všude kam se podívám se vrší hromady krabic. Za okny klasické belgické léto (17°, zataženo, schyluje se k dešti). Moc optimistické. Máme před sebou poslední belgický víkend, musíme dát do pořádku spoustu věcí kolem domu. Doufám, že si ještě objedu svůj oblíbený cyklookruh, než mi i kolo skončí v kartonech. (fotky)

Svatba

Uplynulý víkend jsme měli to potěšení být na svatbě Katčiny sestry J. a R. Do Prahy jsme přiletěli v pátek ráno, vyřídili pár formalit, převzali dům v Lánech a ponořili se do svatební nálady. Pátek byl ještě poklidný, vše vypuklo až v sobotu. Navlékl jsem hodobožový oblek, Adama jsem přiměl obléknout si bílou košili (a zout zelené tenisky) a jal se vykonávat úlohu svatebního fotografa. Adam dělal náhradního fotografa, Anička byla jedinou družičkou, Katka si jen užívala. Celá svatba proběhla v hotelu Praha, kde jsme i bydleli, takže vše bylo nadmíru pohodové. Nevěstě to moc slušelo, ženichovi ovšem taky. Obřad pod širým nebem s výhledem na Pražský hrad byl hezký (a krátký). Svatení oběd se taky vydařil a právě když jsem po kafíčku přemítal zda bude lepší pít červené či bílé víno, dolehl ke mně poplašný křik. Družička Anička, neposedná jako vždy, si u fontány rozsekla čelo. Dlouho jsem tomu nevěřil, až dokud jsem v hotelové hale neuviděl krvavou stopu táhnoucí se od terasy na dámské záchody. Byla to pravda. Díky nekonzumujícímu švagrovi M. jsme se během několika minut přesunuli do Motola, kde Aničce ránu zaštupovali a přelepili úhlednou bandáží. Svatební veselí pak dále pokračovalo dortem, tancem (ano, i na mě došlo), grilováním a nakonec posezením u nás na pokoji. Moc hezká akce to byla. Fotky jsou tady.