Dnešní mrazivé dopoledne jsme se rozhodli zahájit nácvik cestování autem se psem. Literatura dodala teoretické zázemí, přepravní klec jsme zakoupili už před časem, odhodlání taky nechybělo. Arnie vcelku bez odporu nastoupil do klece, vždyť už tři dny ho do ní lákáme na psí suchary takže ji zřejmě považuje za svůj bufet. Vyjeli jsme směrem ke Skryjím, cílem byla zřícenina hradu Týřov. Na kruhovém objezdu za Lány začal Arnie kňučet, u Myší díry už ňafal a před Požáry doslova vyl. Literatura říká nedbat, tak jsme nedbali. Arnie nás však proškolil. U Písky zaplnil prostor auta takovým puchem, že i já jsem se odhodlal nad Křivoklátem zastavit a jít zkontrolovat stav živého nákladu. Arnie seděl nešťastně uprostřed klece, krásná žlutá deka kolem něj byla posázená bobky různého skupenství, a jak to s ním v zatáčkách házelo, hnědé skvrny ulpěly i na něm a na stěnách jeho krásného karavanu. Mňam. Vyhnal jsem rodinu, děti a pes se šli větrat a já s Katkou, tedy hlavně Katka likvidovala zkázu. Cestu na Týřov jsme pro jistotu odložili, místo toho jsme se vydali hledat nedalekou multicache
Svatý Eustach. Pak přišel na řadu oběd u
Sýkory a pak zbyl ještě čas na cache
Leontýn a krátkou
procházku v okolí. Při všech dalších přesunech si už Arnie spokojeně hověl v kleci, doufáme tedy, že ona střevní příhoda nemá příčinnou spojitost s cestováním v autě. Doma Arnie absolvoval svou první
koupel a spokojeně se zavrtal do deky, kde dosud spokojeně spí. Asi neví, že zítra jede znovu.