Koncem dubna jsem zase musel na druhou stranu oceánu. Co by člověk pro peníze, tedy pro mzdu neudělal. Z rutinního letu se vyklubala moje nová travel story: Letěl jsem se společností Delta, přistání v Cincinnati. Nic neobvyklého. Uondán dlouhým letem registruji, že letadlo jde na přistání. Biologické hodiny hlásí čas jít do postele, ale za oválnými okénky září odpolední slunce. Letušky sbírají poslední kelímky od kávy, kontrolují pásy a já v duchu přemýšlím o tom, jaké martyrium mě tento týden čeká. Slyším jak pilot vysouvá brzdicí klapky a podvědomě čekám na škubavé vysunutí podvozku - když v tom klesavý let náhle přejde v prudce stoupavý. Motory řvou v plném zatížením a do toho chlácholivý hlas kapitána: "Dámy a pánové, omlouváme se za zdržení, ale dostali jsme informaci o tom, že se před námi pohybuje jiné letadlo a pro jistotu jsme se rozhodli udělat ještě jeden okruh nad letištěm." No dobře. Myslím si něco o nepořádcích a kontroluji, jestli jsem v novinách přečetl opravdu všechny články. Druhý pokus o přistání, ale situace se opakuje navlas stejně. Pilot v poslední chvíli zlomí klesavou dráhu a jde nahoru. Kapitán přichází s novou verzí: "Dámy a pánové, přistroje nám hlásí poruchu. Myslíme, si že žádnou poruchu nemáme, ale pro jistotu to zkontrolujeme." Huh, tak to jsem ještě nejen nezažil, ale neslyšel jsem o tom ani vyprávět své podobně cestující kolegy. Vzpomněl jsem si na nedávno vysílaný seriál BBC "Letecké katastrofy". Nezačínal jeden z dílů úplně stejně? Noviny mě už nějak nebaví. Letadlo tentokrát krouží půl hodiny, pak se znovu nasměruje na přistání. Opět konejšivý hlas kapitána: "Dámy a pánové, zkontrolujte si zda jste OPRAVDU připoutáni. Pokud byste náhodou na zemi zahlédli nějaké ambulance či hasiče, pak vězte, že se nic neděje, jde jen o předběžné opatření." Nějak mě to neuklidnilo... Letadlo však dosedne na zem zcela hladce, a jak se řítíme po přistávací dráze, tak okénkem zahlédnu blikající majáky. Hasiči - sanitka - hasiči - sanitka... Mimoděk mi klesá sanice... není snad už čas přestat s tím cestováním?
Korunu všemu nasazuje událost v příletové hale. Už zcela uklidněný čekám na pasové odbavení, když tu u k vedlejší "priority lane" kukani přichází letuška z našeho letadla:
Úředník: "Tak jak se dneska máme?"
Letuška: "Hrůza - ještě nikdy v životě jsem se tak nebála!"
Úředník: "Vy se ještě bojíte létání? Co pak mají říkat ti všichni tady kolem?"
Letuška: "Když oni nic nevěděli!" (!!! ??? !!!)
Na vycházky chodíme pořád. Kvůli psovi a kvůli krabičkám, tedy geocachingu. Objevujeme nová zákoutí v místech, o kterých jsme si mysleli, že už je známe. Prohlédli jsme si Berounku z vyhlídky Čerchov. Prošli jsme se spolu s P. údolím Vůznice a pak podél Berounky do Žloukovic. S R. jsme vyšplhali na Skálu vzpomínek. To vše v krásném jarním počasí, pod rozkvetlými stromy, s pampeliškovými trávníky kolem. Máme to tu hezké...
V uplynulých dvou dnech jsme si poprvé užívali jarní počasí, tedy o víkendu. V sobotu ráno jsme s Arniem objevovali cache na Kladensku, nejzajímavější byl kráter vyhaslé sopky Vinařická hora (cache Inside of volcano), Arníkovi se tam moc líbilo. Mě koneckonců taky, je to nečekaně romantický kout přírody uprostřed dolů, hald a oceláren. Vůbec celá ta krajina má svoji zvláštní poezii, zvlášť teď na jaře, kdy rozkvetlé stromy a kytky kontrastují s rezavými konstrukcemi a hromadami hlušiny.
Příspěvky
