Neuplynul ani měsíc a pracovní povinnosti mě zase ženou za oceán. Prý veledůležité jednání. No co se dá dělat, koneckonců mě za to platí.
04:00 (pondělí) Vstávám. Napadlo 10 cm nového sněhu a pořád padá, teplota -8°C. Špatné znamení. Přes telefon nahlédnu na web pražského letiště, vše se zdá být v pořádku. Proházím si cestu sněhem, sedám do auta a jedu na letiště. Silnice i dálnice jsou kupodivu dobře sjízdné.
06:30 Přijíždím na letiště. Vše probíhá hladce, za pár minut mám všechny kontroly za sebou a můžu si vychutnat ranní kávu. Čekám na let do Paříže, letiště Charles de Gaulle (CDG) a odtud pak poletím do Cincinnati. V 7 hodin oznamují zpoždění letu o půl hodiny kvůli "hustému provozu nad Paříží". Celkem běžný úkaz. Naštěstí mám na přestup 3 hodiny.
10:00 Přistáváme v Paříži s hodinovým zpožděním. Autobusy pro vykládku cestujících přijíždějí po 10 minutách. Z nějakého důvodu tady neradi používaji nástupně-výstupní tunely.
10:30 Náš autobus se nepodaří znovu nastartovat. Čekáme 15 minut na další. Začínám být nervózní, letadlo do Cincinnati by mělo odlétat v 11:50.
11:00 Přijíždíme k terminálu 2D. Hbitě zdolávám sérii překážek a pastí vymyšlených stavitelem letiště a dovedených k dokonalosti jeho provozovatelem. Díky znalosti místa nemusím luštit zmatené orientační cedule a najisto běžím ke stanovišti autobusů pendlujících mezi terminály.
11:15 Přijíždíme k terminálu 2E. Další pasti, fronty a bezpečnostní kontroly. Do odletové haly se vřítím právě když oznamují 45minutové zpoždění mého letu.
11:30 Rozporuplné údaje na informačních tabulích. Některé tvrdí, že let je opožděn o 45 minut, jiné ukazují 3 hodiny. Dotaz na informacích potvrzuje tu horší variantu. Dalo se to čekat, i tady sněží. Venku je skoro 1 cm čerstvého sněhu. V narvaném salonku vybojuji tiché místo v koutě, otevírám počítač, odlovím přijatelné bezdrátové připojení a začínám vyřizovat poštu a telefonáty. Uprostřed jednoho hovoru zaregistruji druhým uchem výzvu k nástupu pro let do Cincinnati. Cože? Ale proč ne, konečně dobrá zpráva. Balím a běžím do nástupního prostoru. Ano, opravdu nastupujeme.
12:30 Sedím na svém místě v letadle. Sláva! Ani mi nevadí, že mě sousedka polila sektem. Otevírám časopis a okamžitě usínám.
14:00 Probouzím se. To už jsou dvě hodiny? To byl tedy hladký start! Ale... Ne, pořád ještě sedíme na zemi. Kapitán letadla (letím s americkou Deltou) nás vyzývá ke kontrole pásů neboť za chvilinku startujeme.
14:30 Stále sedíme na zemi, výzva se opakuje. Ano, můj pás je utažený. Možná až moc. Dostávám hlad.
15:00 Stejná situace, jenom hlad mám větší. Kapitán se snaží vysvětlit proč je půl palce sněhu v Paříži větší problém než 20 palců v Minnesotě.
16:00 Stejná situace. Kapitán konečně dostává potvrzení času našeho startu. Ve 20:00, to je za 4 hodiny. Ano. Taková prodleva znamená překročení povolených hodin ve službě pro posádku a let musí být zrušen. Delta samozřejmě nemá v Paříži náhradní posádku. Objednávají autobusy, které nás odvezou zpět k terminálu. Opravdu tady nemají rádi ty tunely. Podezírám je, že chtějí udržet stálou zaměstnanost řidičů autobusů a tím se vyhnout potížím s odbory. Autobusy tu mají být do 15 minut. Okénkem je vidět řada letadel na stojánkách ve stejné situaci.
17:00 Stále čekáme na autobusy. V kabině je slyšet vzrušená konverzace mezi piloty a kontrolní věží. Část pasažérů se bouří a požaduje na letuškách otevření dveří. Chtějí vyskočit ven a dojít do letištní budovy pěšky. Kapitán uklidňuje vášně dobrou zprávou: Bude se podávat večeře. Vracíme se na místa.
18:30 Večeře o třech chodech je snězena, nádobí uklizeno. Autobusy stále nikde.
19:00 Oznámení: Autobusy tu budou za 5 min.
19:30 Kapitán se omlouvá. Neřekl nám, že těch 5 minut bude 5 "CDG" minut. Posádka Delty začíná odhazovat diplomatické zábrany a je velmi sarkastická.
19:45 Přijíždí minibus aby vyzvedl rodiny s malými dětmi. Připomíná to scénu z Titaniku.
20:00 Přijíždí jeden normální autobus. Normálně je zapotřebí tří nebo čtyř takových autobusů k vyklizení letadla této velikosti. Všichni se však vejdeme do tohoto jediného vozidla. Velmi blízce se seznámím s několika spolucestujícími.
20:30 Na letišti panuje obrovský zmatek. Těch zrušených letů je asi hodně. Fronty k transferovým přepážkám jsou přes 100 metrů dlouhé. Každý cestující však u přepážky dostává plnou péči. Pro vyřízení každého z nich je zapotřebí několika telefonátů doplněných konzultacemi mezi jednotlivými úředníky. Vybavuji si „six sigma“ teorii a začínám měřit čas zpracování. Vychází mi průměr 12 minut na cestujícícho, směrodatná odchylka je však velká protože počet pozorování (tj. vyřízených cestujících) je bohužel velmi nízký. V hale je nás určitě víc než tisíc.
21:00 K jedné přepážce přichází "obtížná“ cestující. Dožaduje se nalezení a vydání svého podaného zavazadla. To je náročný úkol vyžadující spolupráci všech úředníků a úřednic. Všechny fronty se zastaví.
21:30 Dvě důležitá oznámení. 1) Není dostatek míst na zítřejších letech do USA. 2) Většina transferových přepážek za půl hodiny zavírá, končí jim směna. Tak. Je čas odtud vypadnout. Cestou k východu vyslechnu několik zábavných konverzací v jadrné americké angličtině.
22:00 Zjištění: Nejsou žádné volné hotelové pokoje, žádné taxíky, žádné autobusy, nikdo nedokáře sdělit jakoukoliv informaci. Cestující zabírají místa na podlaze v hale a na chodbách a chystají se k bivaku. Do toho se mi nechce. Mířím k vlakovému nádraží.
23:00 Stojím před nádražím Gare du Nord v centru Paříže. Kolem je spousta malých hotýlků. Ve druhém mají volný pokoj, v baru hraje jazzové trio, ochotný číšník přináší studené pivo a na tlusto nakrájenou ardenskou šunku s hranolkami. Paříž vypadá najednou nějak líp.
07:00 (úterý) Přijíždím na letiště právě když ho zavírají. Zdá se, že někdo zapomněl v koutě tašku, budovu je třeba vyklidit a zjistit zda se jedná o bombu či nikoliv. Dav kolem je nečekaně tichý. Většina kolemstojících očividně strávila noc na podlaze letištní haly.
08:00 Budova letiště je znovu otevřená. Jakožto veterán mnoha front jsem odměněn palubní vstupenkou na nejbližší let do Prahy.
10:00 Dvouhodinové zpoždění letu je naprosto nedůležité. Nechápu, proč se někteří cestující rozčilují.
13:00 Praha vypadá z výšky nádherně, celá v bílém. Na ruzyňském letišti vládne nuda, hotový balzám na nervy.
14:45 Přijíždím domů, rychle připojuji počítač, přihlašuji se k LiveMeetingu a vytáčím číslo konferenčního serveru. Jednání v Cincinnati právě začíná. Stihnul jsem to včas!
Příspěvky
