Dlouhá středa

Ač středa, nepracuji. Začaly mi (nám všem) prázdniny! Dovolená! Včera jsem shrnul ze stolu poslední pracovní úkoly, některé poctivě splnil, jiné jen zahrnul pod koberec doufaje, že se nevyhrabou zpět na světlo boží jen co se vrátím. Teď na to nemyslím. Sedíme v letadle Aeroflotu někde vysoko nad Grónskem a na monitoru na stěně před námi bliká krásně v azbuce vyvedený cíl cesty LOS ANDŽELES. Cesta probíhá hladce, největší komplikací bylo vysvětlování našich časových skoků Aničce: V 9:30 ráno jsme odstartovali z Prahy abychom po asi dvouapůlhodinovém letu přistáli v 14:00 v Moskvě. Odtud jsme odletěli v 16:05, takže asi v 18:00 budeme v LA, to vše v jednom dni. Sám sebe přesvědčuji, že je vše v pořádku. Na hodinkách mám od startu nastavený pacifický čas (momentálně 9:48) a snažím se zapomenout na to, že kromě snídaně mám v sobě už dva obědy. Na Aničce je ovšem časový zmatek znát a jen čekám, kdy se sledováním filmů a hrami na monitoru unaví natolik, že sklouzne do spánkového bezvědomí. Nechci ovšem vidět to zmatení až se probudí a on bude pořád ten samý bílý den v plné síle!