A Taste of the World

Není to tak dlouho, co Anička hrála papouška ve školním představení... jenom jeden rok. Letošní představení bylo o chlapečkovi, který jedl jenom chleba s marmeládou a tak mu kouzelný kuchař dával nahlédnout do různých národních kuchyní. Cílem bylo aby se chlapeček přestal nimrat v jídle - a to se mu samozřejmě podařilo, za vydatného přispění ansámblu tanečníků a zpěváků. Představení moc hezké, jen ty vedlejší efekty: Anička se začala dožadovat návštěv cizokrajných restaurací :). Zatím jsme absovovali řeckou a italskou, další na řadě je čínská.

Fotky z představení jsou tady. Pokud by vám činilo potíže najít naše dítko, tak je na několika posledních záběrech. Byla součástí řeckého souboru, Zorba by byl jejími tanečními výkony zcela jistě okouzlen.

Adamovy narozeniny

V neděli 13. května jsme s mírným předstihem oslavili Adamovy narozeniny. Pro ty, co ho dlouho neviděli: Je větší než Katka, začínám po něm dědit boty, mluví hlasem ochraptělého uhlíře, je velmi moudrý a minulý týden mu bylo čtrnáct. Tady je pár fotek.

Paříž

V sobotu 12. května jsem vyvezl své rodiče, t.č. dlící u nás na návštěvě, do Paříže. Z Bruselu je to rychlovlakem Thalys jen hodinu a dvacet minut, o víkendu je jízdenka první třídy za cenu druhé - takže cestování bylo nadmíru rychlé a pohodlné. Na nádraží Gare du Nord jsme se vyloupli v před devátou, kolem desáté jsme se kochali výhledem z Eiffelovky, pak jsme prošli od Invalidovny přes Champs Elysées na náměstí Concorde a přes zahrady Tuileries do Louvru. Po svačince následoval Ile de la Cité s krásnou Ste Chapelle a Notre Dame. Pak metrem do Lucemburské zahrady, kostel Sv. Sulpice, nákupní třídy, metro na Montmartre - a tam teprve došlo ke vzpouře. Oba rodičové se usadili na lavičku a odmítli udělat další krok. K Sacré Coeur jsem už musel šplhat sám. Ušoupaní jsme vděčně usedli do pohodlných seslí naší rychlomašinky a nechali se odvézt do Bruselu. Hezký výlet, i když počasí moc nepřálo. (všechny fotky)

Outdoor World

Pracovní povinnosti mě zase přivedly do Cincinnati. Krom pracovních zážitků jsem bohatší o jednu nákupní zkušenost: Kamarád J.P. mě poprosil jestli bych mu napřivezl GPS, které se v USA dají pořídit za 50-60% ceny obvyklé v Evropě. Američtí kolegové mě poslali do prodejny Outdoor World, prý i na americké poměry obchod nebývalé velikosti, který přitahuje milovníky přírodních radovánek ze širokého okolí. A měli pravdu. Něco takového jsem ještě neviděl. K čemu bych to přirovnal... Oddělení s potřebami pro lukostřelbu (!) je dvakrát větší než celý můj oblíbený Hudy sport v Praze. Oddělení rybářských potřeb je asi tak velké jako jedno patro obchodního domu Kotva. Zaměření je poněkud jiné než u českých či obecně evropských obchodů - dominuje lov všeho druhu nad turistikou. I ty čtyřkolky (vystavené na ploše jednoho fotbalového hřiště) byly vesměs vybaveny masivními koši určenými k uložení ulovených jelenů. Ale i pro mírumilovného turistu tam bylo dost zajímavého... jen ten typ GPS, který J. chtěl, neměli. Prý starý typ...

Paradisio

V první půlce května u nás byli na návštěvě babička a děda krumvířští, spolu s neteřinkou Veronikou. Prvním z výletů bylo Paradisio, tentokrát bez Adama a bez Katky. Krásné počasí, hezký výlet. Tady jsou fotky.

Railbikes a vězení

Úterní výlet se odbyl beze mě, vyháněl jsem chřipku šípkovým čajem. Zbytek rodiny vyrazil na severovýchod Belgie, do provincie Limburg. Nejprve se projeli na "železničních kolech" v Tessenderlo. Pak zajeli do Tongeren, kde je nejvíc zaujala bývalá věznice předělaná na muzeum. Podle vyprávění si to užili, žádný z nich však nemá dostatek sil k tomu, aby o výletě něco napsal. Takže jen fotky.

Skanzen Bokrijk

Minulý víken byl příjemně dlouhý: Svátek práce slaví i v Belgii, a náš dobrotivý chlebodárce nám v pondělí 30.4. přidal den volna navíc. Takže v pondělí jsme se rozhodli konečně navštívit dlouho plánovaný skanzen Bokrijk. Neliší se moc od našich skanzenů, samozřejmě až na odlišné typy staveb, které sem byly svezeny z celých Flander. Z Valonska samozřejmě ne, fuj, takové svatokrádeže by se Vlámové nedopustili, tahat si na své území francouzštinou nasáklé stavby. Příjemným překvapením bylo to, že se mezi domy i v domech pohybovali lidé v dobovém oblečení, třeba kněz a policajt, nebo rolníci na poli, či děda pokuřující fajfku ve světnici. Bylo jich hodně, a celkem autenticky vykonávali nejrůznější práce a činnosti s daným místem související. Další zajímavou perličkou byla možnost zapůjčení historických kol. Neodolal jsem a projel se na kopii dřevěného kola - dresiny barona K. F. Draise. Hezký zážitek.

Závěr dne se mírně pokazil tím, že na mě skočil záludný chřipkový virus, který si Katka přivezla minulý týden jako suvenýr z Ukrajiny. Do večera mě skolil tak, že jsem lezl do postele s 38.7 - a jak na to nejsem zvyklý, tak se mi to vůbec nelíbilo.

Fotky jsou tady.