Brdatka

V sobotu 15. září jsme spolu s P. prošli naši oblíbenou trasu ze Zbečna přes Brdatku na Křivoklát. Počasí přálo, dětičky v tlupě nereptaly a šlapaly. Dokonce jsme se trefili do krátkého časového rozmezí kdy byla rychta ve Zbečně otevřená pro návštěvníky - doporučuji. Cílem byla samozřejmě restaurace u Sýkorů s pravou výletní hotovkou typu vepřo-knedlo a vychlazeným půllitrem plzeňského. Někdy je na světě krásně... (fotky jsou tady)

Pouštění draků

V neděli 9. září jsme pouštěli draky. Oblačný a větrný den takovéto atrakci přál, létalo se jedna báseň. Zpočátku podceňovaná Anička zvládla dračí techniku během 5 minut, jen rozmotávání šňůr jí nějak nešlo. Pletla si vpravo a vlevo, jako maminka. Tady jsou fotky. Pro zajímavost - na jednom záběru je docela hezký pohled na naši čtvrť, tedy na staveniště obklopující naši ulici.

Hody 2007

S měsíčním zpožděním se ještě vracím ke krumvířským hodům. Konaly se jako obvykle poslední srpnový víkend. Katka dala přednost vybalování krabic po stěhování a gruntování, tudíž jsem s děťátky hodoval sám. Žádné velké vybočení ze zaběhlého schématu se nekonalo, vše plynulo spokojeně a bez zádrhelů. Anička si vyzkoušela sobotní odpoledne v opravdovém krumvířském kroji, k velkému potěšení babičky. Slušelo jí to, i když mírně skuhrala nad nepohodlím. Nejvíc ji mrzelo, že z kolotočových atrakcí mohla jen na houpačku a tak jsme museli druhý den vše dohánět. Mimochodem, sobotně-nedělní noc jsem opět stál za barem až do rána, a opět jsme měli rekordní tržbu. Jak jen to děláme. Tady jsou fotky a pro srovnání tady je zápisek z loňských hodů.

Nové zápisky

Po delší době jsem zmobilizoval síly a po večerech dal dohromady fotky, které snad ještě dnes vystavím. Taky jsem se rozhodl skoncovat s webhostingem na Geocities. Během uplynulých dvou let klesly ceny za webové služby v Česku pod úroveň amerických, a tudíž se i Rodinné zápisky přesunou z USA do Čech. I když ruku do ohně bych za to nedal, není vyloučeno, že Geocities i c4 mají své servery ve stejném datacentru na Filipínách, v Tchajwanu nebo Rumusku.

Nové zápisky by se měly vyznačovat kromě hezké české domény :) i rychlejším přístupem pro čtenáře z Česka a větším prostorem za nižší cenu. Uvidíme...

Další novinkou je možnost přidání zápisků do RSS čtečky a tak se pohodlně dozvědět o nových zápiscích. Nemám sílu tady vysvětlovat co to je. Pokud to víte, využijte to (viz ikonka v pravém sloupci nebo tady), pokud to nevíte tak si o RSS přečtěte nebo se mě zeptejte.

Staré zápisky budou přístupné do konce roku 2007 na staré adrese, pak se přesunou sem. Nové budou přibývat už jen tady.

Stěhování dokončeno

Z časové prodlevy mezi předchozím a tímto zápiskem je zřejmé, že uplynulý měsíc byl rušný. Stěhování je za námi, v půlce srpna jsme tervurenský dům vyklidili, uklidili a předali. Naopak lánský dům jsme nechali nově vymalovali, uklidili a vzápětí naplnili krabicemi. Jejich vybalováním jsme se bavili po následující dva týdny. Dnes zbývají už jen osamělé zbytky kartonů v garáži. Ne že by nebylo co dělat, ze stropů nám místo lustrů trčí jen dráty, závěsy a záclony jsou jen provizorní, zkompletované z oken těch asi deseti bytů a domů, kde jsme kdy bydleli. Taky je potřeba dát dohromady zahradu, natřít plot, předělat televizní anténu atd. atd. No, k tomu se dostaneme časem. Teď jen pár posledních fotek z Tervurenu.

Stěhování

Už to vypuklo. Včera ráno jsme žili ještě v celkem uspořádané domácnosti, teď sedím na gauči, jediném kusu sedacího nábytku v obýváku, a všude kam se podívám se vrší hromady krabic. Za okny klasické belgické léto (17°, zataženo, schyluje se k dešti). Moc optimistické. Máme před sebou poslední belgický víkend, musíme dát do pořádku spoustu věcí kolem domu. Doufám, že si ještě objedu svůj oblíbený cyklookruh, než mi i kolo skončí v kartonech. (fotky)

Svatba

Uplynulý víkend jsme měli to potěšení být na svatbě Katčiny sestry J. a R. Do Prahy jsme přiletěli v pátek ráno, vyřídili pár formalit, převzali dům v Lánech a ponořili se do svatební nálady. Pátek byl ještě poklidný, vše vypuklo až v sobotu. Navlékl jsem hodobožový oblek, Adama jsem přiměl obléknout si bílou košili (a zout zelené tenisky) a jal se vykonávat úlohu svatebního fotografa. Adam dělal náhradního fotografa, Anička byla jedinou družičkou, Katka si jen užívala. Celá svatba proběhla v hotelu Praha, kde jsme i bydleli, takže vše bylo nadmíru pohodové. Nevěstě to moc slušelo, ženichovi ovšem taky. Obřad pod širým nebem s výhledem na Pražský hrad byl hezký (a krátký). Svatení oběd se taky vydařil a právě když jsem po kafíčku přemítal zda bude lepší pít červené či bílé víno, dolehl ke mně poplašný křik. Družička Anička, neposedná jako vždy, si u fontány rozsekla čelo. Dlouho jsem tomu nevěřil, až dokud jsem v hotelové hale neuviděl krvavou stopu táhnoucí se od terasy na dámské záchody. Byla to pravda. Díky nekonzumujícímu švagrovi M. jsme se během několika minut přesunuli do Motola, kde Aničce ránu zaštupovali a přelepili úhlednou bandáží. Svatební veselí pak dále pokračovalo dortem, tancem (ano, i na mě došlo), grilováním a nakonec posezením u nás na pokoji. Moc hezká akce to byla. Fotky jsou tady.