Sraz Krkonoše 2008

Dnes jsme se vrátili ze srazu společenství Vltava. Tak jako vloni nás pohostinně přijal Megas s paní Megasovou ve Velké Úpě. Je nás čím dál víc a do jednoho penzionu se už nevejdeme. My jsme patřili ke skupině ubytované v sousedství, a to nám vytvořilo prostor pro první zážitky. Přijeli jsme v pátek kolem desáté večerní, zaparkovali u našeho penzionu a pěšky se vydali černočernou tmou k penzionu Megas. Mé navigační schopnosti bohužel selhaly a tak jsme si potmě vyšlápli sjezdovku, přebrodili potok, zdolali asi 60° hlinitý svah, zamotali Arníkovo vodítko do elektrického ohradníku (samozřejmě pod proudem) a vytvořili tak základ k nové historce, která bude s přibývajícími lety narůstat a košatět. Hlavní roli mi už nikdo neodpáře.
V sobotu jsme podnikli nádhernou tůru Modrým dolem k Richterovým boudám a pak přes Výrovku a Luční boudu ke Sněžce a Obřím dolem zpátky do Pece pod Sněžkou. Počasí bylo ideální, energii jsme doplňovali borůvkami které byly "velké jako třešně" jak nadšeně vykřikovala K. Arník navázal přátelský vztah s boxerem Bartem a retrívřicí Bady, která se cestou potápěla v potocích a lovila kameny. Arník ji tak obdivoval, že skoro překonal svůj odpor k vodě. Skoro...
Dnes v neděli jsme opět pod modrým nebem podnikli jen malý výšlap z Horní do Dolní Malé Úpy a zpět. My jsme ještě zůstali na oběd a pak jsem naplánoval vyhlídkovou cestu domů - Podkrkonoší, Maloskalsko, Český ráj, kolem Bezdězu, a přes Mělník a Slaný domů. Nasbírali jsme tipy na dalších 10 výletů :)
Zdar a díky Megasovi a Pavle a už se těšíme na další sraz!
(fotogalerie)

Z pracovních cest

V září mě pracovní povinnosti zase honily po světě, byl jsem v Bruselu, Moskvě a Římě. Zážitky? Z Bruselu si vybavuju příjemně domácký pocit, asi jsem té Belgii přece jen přivykl. V Moskvě bylo výjimečně hnusné počasí, které v kombinaci s permanentním dopravním kolapsem a stavebními pracemi na každém kroku odrazovalo od jakýchkoliv vycházek. Pokud mám dolovat z paměti nějaký zážitek, pak to byla servírka v mexické restauraci kousek od Rudého náměstí. Narvaným lokálem procházela mezi hosty v krajkovém spodním prádle a síťovaných punčochách a lila do hostů tequillu. Kšefty jí šly docela dobře :). V Římě bylo počasí naopak nádherné, na chvilku jsem se vrátil do léta a nasával krásnou atmosféru starobylého města. Výjimečně jsem totiž bydlel i schůzoval v centru a ne v průmyslové zóně 30 km za městem. Dokonce mám i pár obrázků...
(fotogalerie)

Z Berouna na Karlštejn

První zářijovou sobotu jsme uskutečnili dlouho plánovaný výšlap z Berouna na Karlštejn. Připojili se k nám P. což udělalo radost nám všem včetně Arnieho. Rastyho má snad ještě raději než Katku. Krásná krajina, ukázkové počasí - mimochodem poslední opravdu letní víkend v tomto roce. Výlet zakončilo uzené se špenátem a bramborovými knedlíky na Karlštejně. Tento pokrm udělal dobře našim vyhladovělým žaludkům, neprospěl však našim nohám a tudíž jsme se vděčně nechali odvézt vlakem zpět do Berouna. Arnie měl železniční premiéru!
(fotogalerie)

Hody 2008

Jako každý rok jsme poslední, vlastně tentokrát předposlední prázdninový víkend strávili v Krumvíři na hodech. Hody byly letos poklidnější (neprodávali jsme ve výčepu) a studenější (poprvé po mnoha letech pršelo). I tak bylo ale příjemně.
(fotogalerie)

R.V. #10: Salt Lake City dva týdny poté

Tak dnes jsme opět pod pevnou střechou. "Naše" RV už pravděpodobně veze další rodinu za krásami amerického západu. Byl to zvláštní pocit stát na chodníku bez mobilního zázemí - hlavně bez lednice se studenými nápoji :). Tohle město začíná totiž žhnout už v 10 dopoledne. Před sluncem jsme se schovali do klimatizovaných budov návštěvnického centra a chrámů církve Svatých posledních dnů. Nemohli bychom přece opustit Salt Lake City a nedozvědět se něco o jeho zakladatelích - mormonech. Dodnes je tato církev hlavní hybnou silou ve městě. Celé centrum je zaplněné velmi honosnými církevními budovami uprostřed kvetoucích parků a fontán. Není divu: Taxikář nám prozradil, že většina věřících odevzdává církvi 10% příjmů. Na Chrámovém náměstí se nás ujaly dvě mladé slečny (vykonávající zde 18ti měsíční službu církvi), provedly nás po hlavních budovách, vysvětlily v krátkosti historii církve a nenápadně otestovaly naše náboženské směřování. Na rozloučenou nás vybavily letáčkem v češtině (!). Zašli jsme pak i na krátký varhanní koncert do Tabernacle. Tahle napůl shromažďovací, napůl koncertní hala se vyznačuje jedinečnou akustikou a varhaník před koncertem ji demonstroval upouštěním špendlíků na stůl. Opravdu byly velmi zřetelně slyšet na vzdálenost skoro 100 metrů.
Po tomto kulturně vzdělávacím zážitku jsme se věnovali zcela přízemním radostem: Splnili jsme Adamovi přání a zašli do Hard Rock Café. Nemusel nás moc přemlouvat - steaky, kuřecí křidýlka a podobné dobroty tam umí moc dobře.
(fotogalerie)

R.V. #9: Arches

Včerejšek - čtvrtek - byl konzumně cestovní. Dopoledne jsme strávili na nákupech v Boulderu, odpoledne jsme cestovali z Colorada do Utahu. Ta cesta mě obohatila o další řidičskou zkušenost - dálnice překonává hlavní hřeben Skalistých hor, a dopravní architekti nás na pár mílích vyhnali zase do výšky asi 3400 m n.m.. Tentokrát to ale nebylo výletním tempem, ale na pěkně frekventované dálnici. Nahoru jsme supěli občas na dvojku, dolů pak dostaly zabrat brzdy.
Posledním výletním místem byl park Arches v jihovýchodní části Utahu. Je to uprostřed nehostinné pouště, dočetli jsme se, že tato část USA byla zmapována jako poslední. Přespali jsme u městečka Moab, které vypadá jako Las Vegas ve venkovském vydání. Dnes ráno jsme vstali s východem slunce a za relativního chladu jsme prošli pár nejzajímavějších útvarů vymodelovaných z červeného pískovce. Se skálami se nám vybavovaly scény z různých westernů a akčních filmů - krajina to je vskutku hollywoodská. Dítkám se to moc líbilo, ale jejich zájem ochaboval se stoupajícím sluncem a teplotou. V jednu po poledni se začal vzduch nad pouští tetelit tak, že stinné RV a jeho výkonná klimatizace byly vysvobozením pro nás všechny.
Poslední dlouhou cestu - do Salt Lake City jsme zvládli v pohodě. Stihli jsme 1) umýt RV ve velemyčce, 2) seznámit se s pánem, který Adama odvezl ke kamarádům, kteří jezdí rychlostní závody na Slaném jezeře a ukázali mu své auto-raketu (viz tady), 3) dotankovat plyn a 4) předzabalit věci. Zítra vracíme RV a pozítří letíme. Ach jo. Chtělo by to tak dva roky...
(fotogalerie)

R.V. #8: Rocky Mountains

Zvlněnou prérií jsme z Bufalla pokračovali dál na jih. Big Horn Mountains na západě nás sice lákaly, ale nemůžeme za dva týdny vidět všechno. Opustili jsme dálnici, ono stejně když se ten náš povoz rozjede rychleji než 60 mil / 100 km za hodinu, tak začnou drnčet talíře ve skříňce, a to se nedá moc dlouho vydržet. Míjeli jsme malá městečka (průměrně každých 50 mil jedno), ranče (ty už byly častější), stáda krav a koní (pořád). Krásná byla zastávka pro benzín v městečku Medicine Bow. Asi 12 budov, jedna z nich byl General Store se dvěma stojany na benzín po straně. Vevnitř prodávali motorové pily, rukavice, náboje, pivo a další nezbytnoti. I horké kafe měli.
Navečer jsme minuli ceduli "Welcome to colorful Colorado" - a byli jsme rázem někde jinde. Pískovcové skály, borovice, a větší kopce, a hlubší údolí. Přespali jsme v kempu u řeky Le Poudre známé coby Mekka rafťáků a malebným kaňonem. Kaňon jsme druhý den projeli, RV se většinou přesně vešlo na klikatou silničku místy vysekanou ve skále. Krásné scenérie za každou zatáčkou. Stihli jsme jednu túru a pokračovali dál, opět dobytkářskou, teď ale hornatou krajinou. Frekvence městeček, rančů a stád stejná jako ve Wyomingu. Blížili jsme se k dalšímu národnímu parku: Rocky Mountains.
Včera jsme všichni dosáhli svého výškového rekordu: Při průjezdu národním parkem po "scénické magistrále" jsem RV vyhnal do nadmořské výšky 3713 m. Tentokrát jsem z krajiny moc neměl, naopak jsem se snažil ji spíš nevnímat - zejména ty propasti hned vlevo, hned vpravo od bílého čumáku auta. O to víc jsem si užíval zastávky: Jeden krátký výletnický výstup ve výšce kolem 3500 m (ano, zadýchal jsem se!), a krásnou tůru od Medvědího jezera k jezeru Smaragdovému.
Když teď (ráno) odhrnu záclonku, tak mám krásný výhled na zasněžené hory. Bohužel se k nim za chvíli otočíme zády. Zbývají už jen dva dny, jeden národní park a asi 1000 km cesty... Chtělo by to dva týdny jen na Rocky Mountains :).
(fotogalerie)