Opět koncert....

Fotky z USA

Týden po návratu se mi podařilo dát dohromady fotky z naší cesty po jihozápadě USA. Je jich hodně (364), stejně jako bylo hodně zážitků a navštívených míst. Dalších asi 2000 fotek jsem vyřadil, ale pokud by někdo měl zájem, rád ho unudím k smrti :).

Tady je odkaz na album RV2010.

Yosemity

Národní parky byly a jsou naším hlavním cílem. Už víme, že když v USA něco vyhlásí za národní park, tak je to prostě výjimečný kout přírody. Yosemity takovým koutem jsou samozřejmě taky. Obrovské kolmé žulové stěny, ty nejvyšší dosahující výšky přes 1 km. Tím nemyslím nadmořskou výšku, jen prosté převýšení nad údolím pod nimi. A z těchto žulových stěn se řítí desítky vodopádů malých i obrovských, aby se dole spojily v malebnou řeku klikatící se borovicovými a sekvojovými lesy na dně údolí. Dnes jsme si udělali touhle nádhernou krajinou výšlap kolem vodopádů Vernal a Nevada, a protože nejsme žádné srágory, tak jsme vylezli až nad vodopád Nevada, který je snad pátý (nebo sedmý?) největší na světě. Viděl jsem Niagáru, viděl jsem vodopády v Yellowstone i jinde, ale žádný z nich na mě tak nezapůsobil jako ty Yosemitské. Je to kombinace malebnosti a mohutnosti, navíc celou dobu jsou na dosah ruky, protože stezka se klikatí v jejich těsné blízkosti. Místy jsme procházeli tak hustou tříští, že jsme byli mokří do poslední nitky. V dnešním horkém dni to však byl jen příjemný bonus. Stačilo zajít za záhyb stezky a žár slunce nad námi a žulové stěny pod námi veškerou vlhkost hbitě vyluxoval. Krásné to bylo, ale nějak těch pár set metrů převýšení cítím v nohách. Jak rád teď sedím ve stinném kempu a popíjím speciální letní ležák Samuel Adams. Až vám někdo bude říkat, že všechny americká piva jsou hnusná, nevěřte mu. Anebo je to tím horkem a spolykaným prachem?

San Francisco

Dva dny jsme věnovali tomuto slavnému městu, a zcela určitě si to zasloužilo. Ano, absolvovali jsme většinou turistických atrakcí, včetně jízdy historickou lanovkou-tramvají, večeře na molu v přístavu a dokonce jsem několikrát náš autobus protáhl oněmi slavnými stupňovitými ulicemi, po kterých v akčních filmech tak krásně poskakují auta padouchů i policajtů. Naše RV sice neposkakovalo, nicméně rozjíždět to monstrum do snad 45° svahu byl zážitek. Zvlášť, když všude trčí cedule „Zákaz vjezdu automobilům nad 3 tuny“, což jsme myslím hravě překonali. Nějak jsem se ale z toho města vymotat musel!

Hlavní zážitkem byl cyklovýlet po městě. 4. července se v Americe slaví mocně Independence Day, tedy Den nezávislosti. Pikniky, vycházky – i rodinné výlety, včetně těch cyklistických. Zařadili jsme se do svátečně naladěného davu, zapůjčili bicykly a vyrazili podél pobřeží s cílem pokořit kolmo Golden Gate Bridge, další filmovou ikonu. Pohled na něj je úchvatný, na pohlednicích stejně jako v reálu bývá zahalený v bílém obláčku. Tak to je ovšem jen zdálky. Zblízka to byla byla jen nechutná mlha, hnaná skrz gigantickou ocelovou knostrukci silným větrem. Proudění vzduchu výrazně zesiluje kolem hlavních mostních pilířů. Anička byla při pokusu objet první mostní pilíř prostě a jednoduše zastavena na místě a shozena s kola. Vypadalo to, jako kdyby vrazila do neviditelné zdi. Odehrávalo se to naštěstí na vyhrazené cyklostezce. Nečekaně adrenalinový zážitek! Most jsme však překonali bez úhony tam i zpět, a pak již klidněji si projeli milionářské čtvrti nad podbřežím a skrz stupňvité ulice zpátky do přístavu. Z plánovaného výletu se vyklubal docela sportovní výkon – 42 km v kopcovitém městě nám stačilo. Ale stálo to za to!
Dohrou již jen pro mě byl návrat z města, kdy jsem hranatou přídí našeho vehiklu čeřil davy, které se neustále hrnuly do města na večerní oslavy a ohňostroj.

Fotoalbum RV2010

Santa Barbara

Příjemné přímořské letovisko, které netvoří jen pláže, bary a surfaři, ale taky na Ameriku nevídaný kus historie. Prohlédli jsme si klášter, po kterém je město pojmenované. Téměř neamerická oáza klidu. Až tady jsem se dozvěděl, jak vypadala předkolumbovská historie Kalifornie, jak mezi mírumilovné indiánské kmeny postupně pronikli špenělští misionáři, založili podél celého probřeží misie a kláštery. Všechna ta města San (Francisco, Antonio, José...) a Santa (Monica, Barbara...) mají stejné kořeny, dokonce i ono tak severoamerické Los Angeles vzešlo ze španělské misie. Časy misionářů jsou pryč, stejně tak i následující mexické časy – ale dodnes v celé Kalifornii přežívá ta zvláštní hispánsko-americká směs, která z ní spolu s pohodovým počasím činí velmi příjemný kout USA.

Z L.A. na sever

Velmi rušný den. Stihli jsme toho dost: 1) spořádat gigantickou snídani, 2) najít několik krabiček (nejlepší byla ta kousek od prahu jedné z přistávacích drah losangeleského letiště - řvoucí jumbo jet 50 metrů nad hlavou je docela zážitek), 2) vyzvednout naše RV (hezké, zánovní), 3) propasírovat se neskutečným provozem do Santa Barbary, 4) uskutečnit jeden velenákup a 5) vykoupat se v Tichém oceánu. Ovšem nečekaným zážitkem číslo jedna byla cesta z hotelu do půjčovny RV. Když jsem rezervoval taxi u concierge, zdůraznil jsem, že je nás 5 a že máme pět velikých batohů. Ochotný chlapík – Ramón se jmenoval – prohlásil „No problem“, ale nezapomněl podotknout, že nás to bude stát o 10 dolarů víc. S tím jsem počítal, takže všechno v pořádku. V 11:00 sedíme v hotelové recepci když tu ke vchodu zajíždí dlooouuuhatánská černá limuzína s tmavými skly. Ode dveří kyne Ramón – vaše taxi je připraveno. Ve výpravě to vzbudí nezřízené nadšení. Dítka naskáčou do kůží polstrovaného obýváku, provedou inventuru minibaru, vyzkouší si světelné interiérové efekty, prozkoumají umyvadlo, telefon, modrými diodami posetý strop a v okamžiku, kdy začínají s demontáží sofistikovaných výdechů klimatizace, dorážíme do půjčovny. V pravý čas!

Dlouhá středa

Ač středa, nepracuji. Začaly mi (nám všem) prázdniny! Dovolená! Včera jsem shrnul ze stolu poslední pracovní úkoly, některé poctivě splnil, jiné jen zahrnul pod koberec doufaje, že se nevyhrabou zpět na světlo boží jen co se vrátím. Teď na to nemyslím. Sedíme v letadle Aeroflotu někde vysoko nad Grónskem a na monitoru na stěně před námi bliká krásně v azbuce vyvedený cíl cesty LOS ANDŽELES. Cesta probíhá hladce, největší komplikací bylo vysvětlování našich časových skoků Aničce: V 9:30 ráno jsme odstartovali z Prahy abychom po asi dvouapůlhodinovém letu přistáli v 14:00 v Moskvě. Odtud jsme odletěli v 16:05, takže asi v 18:00 budeme v LA, to vše v jednom dni. Sám sebe přesvědčuji, že je vše v pořádku. Na hodinkách mám od startu nastavený pacifický čas (momentálně 9:48) a snažím se zapomenout na to, že kromě snídaně mám v sobě už dva obědy. Na Aničce je ovšem časový zmatek znát a jen čekám, kdy se sledováním filmů a hrami na monitoru unaví natolik, že sklouzne do spánkového bezvědomí. Nechci ovšem vidět to zmatení až se probudí a on bude pořád ten samý bílý den v plné síle!