Yosemity

Národní parky byly a jsou naším hlavním cílem. Už víme, že když v USA něco vyhlásí za národní park, tak je to prostě výjimečný kout přírody. Yosemity takovým koutem jsou samozřejmě taky. Obrovské kolmé žulové stěny, ty nejvyšší dosahující výšky přes 1 km. Tím nemyslím nadmořskou výšku, jen prosté převýšení nad údolím pod nimi. A z těchto žulových stěn se řítí desítky vodopádů malých i obrovských, aby se dole spojily v malebnou řeku klikatící se borovicovými a sekvojovými lesy na dně údolí. Dnes jsme si udělali touhle nádhernou krajinou výšlap kolem vodopádů Vernal a Nevada, a protože nejsme žádné srágory, tak jsme vylezli až nad vodopád Nevada, který je snad pátý (nebo sedmý?) největší na světě. Viděl jsem Niagáru, viděl jsem vodopády v Yellowstone i jinde, ale žádný z nich na mě tak nezapůsobil jako ty Yosemitské. Je to kombinace malebnosti a mohutnosti, navíc celou dobu jsou na dosah ruky, protože stezka se klikatí v jejich těsné blízkosti. Místy jsme procházeli tak hustou tříští, že jsme byli mokří do poslední nitky. V dnešním horkém dni to však byl jen příjemný bonus. Stačilo zajít za záhyb stezky a žár slunce nad námi a žulové stěny pod námi veškerou vlhkost hbitě vyluxoval. Krásné to bylo, ale nějak těch pár set metrů převýšení cítím v nohách. Jak rád teď sedím ve stinném kempu a popíjím speciální letní ležák Samuel Adams. Až vám někdo bude říkat, že všechny americká piva jsou hnusná, nevěřte mu. Anebo je to tím horkem a spolykaným prachem?