Děti u počítače

Belgická klasika pomalu střídá dosud panující babí léto. Minulý týden jsme ještě jezdili po práci do parku a na hřiště, ale od včerejška zavládly za oknem různé varianty deště. Neděle byla pro většinu rodiny líná, jen mně se podařilo na lehokole absolvovat 40 km po okolních polňačkách. Anička objevila kouzlo webkamery a nedělní ráno strávila aranžováním kamery a pozorováním svého obrazu v televizi. Byla šťastná že se konečně dostala do vysílání :) Naprostá blaženost nastala když jsem jí ukázal jak vybrané záběry uchovat v podobě fotek. Nasázela jich snad 50, ukázka viz ilustrační foto. Adam pro změnu zcela propadl chatování, vyměňuje si se svými spolužáky pro mě nesrozumitelné zkratky. Udivilo mě například že "g2g" znamená "musím končit"? gotta go - I've got to go - musím jít. Holt mám se co učit. Adam taky rozchodil hlasovou komunikaci s Vojtou a celé nedělní odpoledne strávil tlacháním.

Mimochodem, pokud byste se s námi chtěli spojit, tak jsme na Skype, MSN Messengeru a Yahoo! Messengeru. Pokud znáte naše emailové adresy tak nás snadno najdete, pokud je neznáte a přesto s námi chcete komunikovat, dejte vědět - třeba formou diskusního příspěvku pod tímhle článečkem.

Zářijové radovánky

Září nám pomalu mizí z kalendáře. Kromě pracovních a školních aktivit využíváme tento čas k setkávání s přáteli, které jsme přes léto moc neviděli. Tak jsme si užili řízků a bramborového salátu zapíjených Prazdrojem při návštěvě S. předminulou neděli. Katka se dopracovává k mistrovské kvalitě! Tuhle sobotu nás navštívili M. a pro změnu jsme grilovali lososa. Taky moc dobré. Do historických análů budiž zaznamenáno vítězství mužů (MM + JL) nad ženami (IM + KL) v kanastě, závěrečné skóre bylo 9075 : 7140. Muži zvítězili i přes mnohem aktivnější přístup při paralelně probíhající degustaci vín. Zde jednoznačným vítězem bylo Valihrachovo Svatovavřinecké, ročník 1999. Lahev pochází z kolekce vybrané mým váženým bratrem, a ten se vyzná!
Pár fotek z obou akcí je tady.

Les Jardins d'Annevoie

Dnes jsme navštívili zahrady v Annevoie. Poslední dobou máme štěstí na hezká výletní místa, protože tyhle zahrady patří rozhodně k těm lepším belgickým pamětihodnostem. Zahrady byly založeny v letech 1758-1776 panem de Montpellier, a až do dneška je opečovává a rozšiřuje 10 generací stejného rodu. Celá vodní zahrada je tvořená soustavou 20 jezírek s asi 50 vodotrysky a fontánami. Zahrada je postavená ve svahu a díky tomu nejsou k provozu potřebná čerpadla. Jak píše průvodce, "zatímco ve Versailles fontány stříkají pouze pětkrát denně, zde voda tryská nepřetržitě již 230 let". Zaharady jsou kousek od Namuru. Fotky samozřejmě taky jsou.

Pánská kolojízda

Hezké dny (zatím) trvají, po práci se dá pořád jezdit na kole. Dneska jsem to zapíchl dřív (je přece pátek) a vyrazili jsme na kole s dědou do Leuven. Příjemná vyjížďka.
Katka se vrátila z Temešváru a její návrat jsme oslavili, tedy hlavně zajedli, v místní pizzerii.

Jehay u Amay a Huy

Tahle tři místa s neobvyklými názvy jsme navštívili minulou neděli, spolu s pražskou babičkou a dědou. Již dopoledne (!) jsme zaparkovali modrý autobus před zámkem Jehay v obci Amay. Krásné počasí, krásný zámek v krásné zahradě s krásnými a odvážnými sochami (i Anička prohlásila, že ten pán sochal jenom nahé lidi). Interiéry zámku jsou zajímavé, jiné než bývají u zámků v Česku. Nábytek, obrazy, hodiny a jiné serepatičky sbíral totiž jeho poslední majitel (vévoda Guy Van den Steen) a ten vše sakumprásk odprodal provincii Liege v roce 1978. Sbírky možná nejsou dokonale kunsthistoricky sladěné, ale působí autenticky. Zaregistroval jsem i umné provedení elektroinstalace - dráty vedené po povrchu, k mramorovým sloupům přichycené rezavými šrouby a ohnutými hřebíky - a přestávám si stěžovat na záhadně zapojené zásuvky a vypínače v našem domě. Drobná epizoda: Zámek není moc na turisty připraven, návštěvníci se motají po kobercích a mezi exponáty. U vchodu uklízečka ometá lidem boty. Naši návštěvu nepřežila jedna váza naaranžovaná na vratkém stolečku uprostřed vstupní chodby: Jedna nebohá dáma ji srazila kabelkou a neměla z toho radost ani ona, ani ta uklízečka.
Cestou z Jehay jsme se zastavili v Huy, na pevnost nám už nezbyly síly, ale prošli jsme si kostel Panny Marie i s pokladnicí. Nevybočuje z vysokého standardu belgických kostelů, stojí za návštěvu. Fotky z výletu jsou tady.

Minulé dny v práci byly hektické, Katka je navíc v čudu, totiž v Temešváru. Babička o nás pečuje. Počasí je krásné a každý večer vyrážíme v cyklistickém pelotonu do okolí. Anička už zvládá většinu kopečků v okolí bez tlačení kola a dnes spokojeně ujela 13 km během 1,5 hodiny. Příští rok bude zralá na celodenní výlety.

Sedmnáct

8. září 1989 si někteří z nás pamatují. Já taky, i když ne každý rok si na ně vzpomenu včas. Letos však ano, dokonce i kytice růží našla k nám cestu. Byla to hezká akce, tehdy na Vyšehradě, i ta týden před tím v Krumvíři. Je nutno podotknout, že naše dítka prožívají výročí víc než my (Anička odborně dohlížela na výběr růží, Adam se zajímal kam vyrazíme na večeři). Pro pamětníky jsem oskenoval pár fotek.

První školní týden

Adam s Aničkou vcelku spokojeně vpluli do normálního rytmu. Prázdniny by sice byly lepší, ale ve škole jsou taky spokojení. Zvlášť Anička, ta je přímo nadšená. Na krušné začátky v loňském září si ani nevzpomene. Oběma se obměnila asi třetina třídy a tak seznamování spolu se sdělováním prázdninových zážitků jim asi na nějakou dobu vystačí. Překvapilo nás, že najeli na poměrně tvrdý pracovní režim hned od začátku - už první den nás Adam oslňoval nově nabytými znalostmi německého jazyka.
Do Bruselu se vrátilo léto a tak podvečery a večery trávíme venku - na zahradě, v parku, na kole. Mohlo by to nějakou dobu vydržet - vloni se babí léto protáhlo až do Dušiček.

Zpátky k normálu

Tak nám skončily prázdniny, jsme opět v Bruselu, vracíme se k obvyklé rutině. Minulý týden ještě v Rakovníku Adam zvládl složit rozdílové zkoušky a k potěšení jeho (i rodičů) nehrozí, že by musel opakovat ročník díky své nepřítomnosti. Obětoval sice část prázdnin v Krumvíři na doučování (dvě studentky si na něm otestovaly své pedagogické schopnosti), ale vybojoval 3x1 z občanky, zeměpisu a dějepisu, češtinu dostal za 2 (což je pro něj úspěch). Za odměnu jsme ho vzali do jeho oblíbené restaurace Chez Leon, kde si dal jako vždy mušle. My samozřejmě s ním :), belgické mušle s harnolkami jsou pochoutka. Přijeli nás navštívit babi a děda z Prahy, takže z toho byl velký rodinný oběd. Moc dobré to bylo, ale ten dezert jsem si už neměl dávat, ještě teď to všechno trávím.