Jehay u Amay a Huy

Tahle tři místa s neobvyklými názvy jsme navštívili minulou neděli, spolu s pražskou babičkou a dědou. Již dopoledne (!) jsme zaparkovali modrý autobus před zámkem Jehay v obci Amay. Krásné počasí, krásný zámek v krásné zahradě s krásnými a odvážnými sochami (i Anička prohlásila, že ten pán sochal jenom nahé lidi). Interiéry zámku jsou zajímavé, jiné než bývají u zámků v Česku. Nábytek, obrazy, hodiny a jiné serepatičky sbíral totiž jeho poslední majitel (vévoda Guy Van den Steen) a ten vše sakumprásk odprodal provincii Liege v roce 1978. Sbírky možná nejsou dokonale kunsthistoricky sladěné, ale působí autenticky. Zaregistroval jsem i umné provedení elektroinstalace - dráty vedené po povrchu, k mramorovým sloupům přichycené rezavými šrouby a ohnutými hřebíky - a přestávám si stěžovat na záhadně zapojené zásuvky a vypínače v našem domě. Drobná epizoda: Zámek není moc na turisty připraven, návštěvníci se motají po kobercích a mezi exponáty. U vchodu uklízečka ometá lidem boty. Naši návštěvu nepřežila jedna váza naaranžovaná na vratkém stolečku uprostřed vstupní chodby: Jedna nebohá dáma ji srazila kabelkou a neměla z toho radost ani ona, ani ta uklízečka.
Cestou z Jehay jsme se zastavili v Huy, na pevnost nám už nezbyly síly, ale prošli jsme si kostel Panny Marie i s pokladnicí. Nevybočuje z vysokého standardu belgických kostelů, stojí za návštěvu. Fotky z výletu jsou tady.

Minulé dny v práci byly hektické, Katka je navíc v čudu, totiž v Temešváru. Babička o nás pečuje. Počasí je krásné a každý večer vyrážíme v cyklistickém pelotonu do okolí. Anička už zvládá většinu kopečků v okolí bez tlačení kola a dnes spokojeně ujela 13 km během 1,5 hodiny. Příští rok bude zralá na celodenní výlety.