Vůně Stelly

Dnes po delší době vykouklo slunce. Teplota mírně nad nulou, bezvětří, suché cesty. Ideální počasí pro cyklistiku. Vybral jsem si delší okruh, ke kanálu Vaartdijk za Leuven a zpět. Vlámský venkov zalitý sluncem působí vcelku malebně i přes to, že farmy tady kolem Bruselu jsou na ústupu a vytlačují je rezidenční čtvrti. Ale což, i ty vypadají přívětivě, jen je třeba vyhýbat se frekventovaným silnicím a to není při delších trasách jednoduché. Nejlepší úsek byl podél výše zmíněného kanálu. Rovinka, hezká scenerie, ale hlavně ta vůně! Začal totiž vát vítr směrem od Leuven a přinesl mi pod nos krásné aroma z pivovaru Stella Artois. Celých 10 km jsem si té vůně užíval, a s každým šlápnutím rostla i chuť. Peníze jsem bohužel zapomněl doma a tak nezbývalo než myslet na železnou rezervu v domácí lednici. Ta představa mě posilovala po celou zpáteční cestu, a bylo toho věru třeba: Jen co jsem otočil kolo k západu směrem k domovu tak se nebe zatáhlo a mírný větříček se proměnil ve velmi nepříjemný studený protivítr. To je osud. I tak řadím tuhle vyjížďku k těm nejvydařenějším. Na tachometru jsem natočil 55 km a začínám ukusovat z druhé tisícovky km vleže.

Po Vánocích

Tak, první etapa svátků je za námi. Užíváme si mezisvátkového volna. Děti mají ještě skoro celé dva týdny prázdnin, my s Katkou bohužel méně. Už zítra musíme roztáčet kola kapitalismu :(

Vánoce proběhly příjemně, sváteční jídla chutnala, spokojenost s dárečky byla veliká (dostal jsem nové pyžamo! a župan! a blatníky na kolo! a zimní návleky na cykloboty!). Kromě klasického programu (TV + hry) jsme občas vyhnali dítka na vycházku, já jsem ještě využil nebývalého množství volného času k delším výjezdům na kole. Na Štěpána u nás byli na večeři M., stěhují se nám do Prahy... Posezení bylo pohodové, obohacené Katčinou tradiční kachnou na medu zapíjenou vynikajícím burgundským.

Pár obligátních vánočních fotek je tady.

Jsou tu Vánoce...

... koledy, vanilkové rohlíčky, ryba v lednici, svíčky na každém stolku. Dítka jsou nezvykle hodná, Anička asistuje při prostírání stolu a Adam dokonce zcela dobrovolně vyměnil své zelené / hnědé / černé triko za opravdovou košili. Pozdravili jsme se se všemi babičkami, dědečky, strýčky i tetičkami, rozkrájeli jablka, do hudební skříňky nasadili Pásle ovce valaši a čekáme. Pro Aničku je to utrpení, zkrátit jí to dokáže jen klávesnice a tak pro všechny připravila PFku (viz obrázek) a taky elfí podobenku. Doporučuji ke shlédnutí (Z. díky za tip)!

Den se schyluje k večeři, ještě nás čeká špacír do Tervurenu, zastavení v kostele a pak finále. Přejeme hezké Vánoce všem, kdo sem v těchto dnech zabloudí!

Vánoční trh v Monschau

Předvánoční sezona vrcholí. Besídky ve škole, Anička prozpěvuje od rána do večera koledy, nejraději má "Rudolph the Red Nosed Reindeer". Dokonce i Katka nacvičuje nějakou koledu neb zítra ji čeká veselé ;) vystoupení na večeři s kolegy. Adam i já se muzickým projevům vyhýbáme, Adam dokonce bojkotuje i pasivní příjem koled - vždycky, když jde "náhodou" kolem počítače tak po několika kliknutích utichnou Pásli ovce Valaši a z reproduktorů zazní Rammstein.

Včera jsme byli na vánočním trhu v Monschau, což je malé německé městečko nedaleko od Cách. Už dávno jsme zjistili, že belgické vánoční trhy mají drobný nedostatek - zcela postrádají vánoční atmosféru. Vloni jsme proto byli ve Francii v Lille, což bylo podstatně hezčí, i když ne tak úplně to pravé. Atmosféru to mělo, ale kolotočovou. Něco jako vánočně nazdobená pouť. Proto letos jsme vsadili na jistotu a vydali se do Německa. Nezklamalo, německé vánoční kýče jsou velmi blízké těm českým. Starobylé uličky voněly svařákem, pečenými kaštany a perníkem, z kostela zněly koledy, v restauracích prskaly smažící se řízky a krájel se štrůdl. Počasí bylo mizerné, lilo jako z konve a tak jsme procházky po městě střídali s indoorovými atrakcemi - restaurace, koncert místního dechového orchestru v kostele, výstava pohádkových bytostí (asi tak poetických jako pohádky bratří Grimmů), Rotes Haus (velmi zajímavý a zachovalý dům obchodníka se suknem z 18. století), kavárna. Městečko jsme ani zdaleka neprohlédli celé, chystáme se tam znovu na jaře. Zajímavých míst tam bude dost na celý víkend a v informačním centru jsem zahlédl cyklomapu s hustou sítí stezek v okolí. Už se těším(e). (Všechny fotky)

Zimní zážitek

Čtvrtek, 7. prosince. Ráno jsem se probudil do sněhové vánice. Hurá! To v Belgii nemáme. Radost mě neopustila ani při ometání závějí z auta, ani při klouzání po neuklizených ulicích. S automatickou převodovkou se po sněhu opravdu špatně jezdí. Nebo to jenom neumím. Zima jak v Novomoskovsku, viditelnost do 20 metrů. I semafory zamrzly. Naštěstí jsem měl odposledně cestu do kanceláře dobře najetou, neztratil jsem se. Sníh místní silničáře zcela zaskočil (všichni jsou stejní) a tak polovina kolegů dorazila do práce před polednem; všichni zlostně huhlali. Já jsem však byl rád, podobných atrakcí si v Bruselu moc neužiju.

U holiče

Středa, 6. prosince. Pracovní povinnosti mě opět přivedly do Cincinnati. Cesta proběhla natolik hladce, že kolem páté odpolední jsem už po interstate 71 uháněl z letiště na sever. Příliš pozdě na to, abych šel do kanceláře, příliš brzy na hotel. Vzpomněl jsem si, že se už asi tři neděle chystám k holiči - proč tedy nevyužít čas. Sjel jsem z dálnice do Montgomery, kdysi vesnice, dnes periferie Cincinnati. Na hlavní ulici jsem po chvilce zahlédl blikajíci nůžky a hrdý nápis "Royal Barbers". Zaparkoval jsem a vnořil se do oficíny. Pár křesel, zrcadla, povědomá vůně, jen ten holič vypadal divně. Metrákový pořízek, ostříhaný na milimetrového ježka, ruce dekorované modrorudým tetováním. Měl jsem sto chutí vycouvat, ale bylo pozdě. Máchnutím ruky mě usadil do nejbližšího křesla, omotal modrou zástěrou a zahučel "Ordinary or business?". Když zahlédl v zrcadle můj tupý pohled tak přidal vysvětlení, že obyčejný sestřih je za třináct, business za patnáct. Spořivě jsem si vybral obyčejný a holič se pustil do díla. Mašinka se mu prackách úplně ztrácela, ale zacházel s ní zručně. Jako každý holič se dal hned do řeči a tak jsem se záhy dozvěděl, že sloužil v AirForce a před pár lety se vrátil z Iráku. Významně se na mě zahleděl a musel jsem tedy ze sebe vyloudit obdivné "Wow!" neboť každý vysloužilec ve zdejším kraji požívá velké úcty. Poté mi sdělil, že jednou se k němu přišel ostříhat hráč z Bengals (místní fotbalový klub) - taky jsem to ocenil. Taky že stříhá nějakého automobilového závodníka (foto vedle zrcadla), ale nepochopil jsem, jaké závody že to jezdí. Pak jsem mu musel vysvětlit svůj původ neb můj přízvuk mu nějak nezněl středozápadně. A bylo hotovo. Fukarem, jaký se běžně používá na úklid spadaného listí, ze mě odvál ostříhané vlasy (měl jsem co dělat, abych se udržel v křesle) a vyklepl zástěru. Ještě jsem ho požádal o zkrácení kotlet, což hbitě provedl a oznámil mi, že takto jsem povýšil svůj sestřih z běžného na business a tudíž mu vyvstal nárok na zvýšenou sazbu. Dobře mi tak, neměl jsem mu říkat, že ostříhání v Belgii přijde na 40 eur.

Všední týden

Tenhle týden se toho moc nepřihodilo. Práce, škola, Katka na cestách (v Rakovníku). Anička měla rušnější týden neboť byla na dvou "birthday parties", z obou se vrátila velmi spokojená. Je to společenský tvor. Obě naše dítka obdržela reporty, což je něco jako vysvědčení za podzimní výukové období (term). Anička je vzorňuška, Adam proplouvá v pohodě bez většího úsilí. Třídní učitelka mu vytýká nepořádně vedený školní diář, kam si má zapisovat úkoly a plány, on však erárního papíru zneužívá k nesmyslným malůvkám. Katka z toho onehdy měla málem infarkt, tak zohavit úřední dokument!

Víkend jsme strávili doma. Vzhledem k množství služebních cest v poslední době nemáme ani moc chuť vyrážet do světa i o víkendech. Dětičky jsou taky velmi spokojené doma, takže včera jsme jen zajeli do Leuven, na večeři jsme byli u S. Já ještě proháním kolo, dnes se ale do mě v nejvzdálenějším místě mého okruhu pustil prosincový déšť, navíc hnaný protivětrem. S povděkem jsem po návratu zavřel kolo do kůlny a šel si užívat tepla domova. Přece jen je lepší pozorovat kapky narážející do okenního skla než do vlastního obličeje. S Aničkou jsme odpoledne empétrojkovali koledy. Stává se z ní malý hacker. K počítači ji to táhne jako vosu k cukrové vatě, zapisuje si do deníčku webové adresy z pospektů, krabic od cornflakes a podobně. Pak brouzdá po webu. Nedávno odpozorovala Adamovo heslo pro nějakou on-line hru, z druhého počítače se na něj přihlásila, začala hrát a zlikvidovala mu dva tisíce nějakých bonusů. Adam nebyl rád :)