Vůně Stelly

Dnes po delší době vykouklo slunce. Teplota mírně nad nulou, bezvětří, suché cesty. Ideální počasí pro cyklistiku. Vybral jsem si delší okruh, ke kanálu Vaartdijk za Leuven a zpět. Vlámský venkov zalitý sluncem působí vcelku malebně i přes to, že farmy tady kolem Bruselu jsou na ústupu a vytlačují je rezidenční čtvrti. Ale což, i ty vypadají přívětivě, jen je třeba vyhýbat se frekventovaným silnicím a to není při delších trasách jednoduché. Nejlepší úsek byl podél výše zmíněného kanálu. Rovinka, hezká scenerie, ale hlavně ta vůně! Začal totiž vát vítr směrem od Leuven a přinesl mi pod nos krásné aroma z pivovaru Stella Artois. Celých 10 km jsem si té vůně užíval, a s každým šlápnutím rostla i chuť. Peníze jsem bohužel zapomněl doma a tak nezbývalo než myslet na železnou rezervu v domácí lednici. Ta představa mě posilovala po celou zpáteční cestu, a bylo toho věru třeba: Jen co jsem otočil kolo k západu směrem k domovu tak se nebe zatáhlo a mírný větříček se proměnil ve velmi nepříjemný studený protivítr. To je osud. I tak řadím tuhle vyjížďku k těm nejvydařenějším. Na tachometru jsem natočil 55 km a začínám ukusovat z druhé tisícovky km vleže.