Railbikes ve Falaen

Víkend mezi služebními cestami (platí pro mě) uběhl velmi rychle. Včera jsem si připsal kladné body nejprve úspěšnou výpravou pro sůl do změkčovače vody a poté dobrovolným nákupním výjezdem s Katkou. Adam si balil věci na školní výlet a jeho vzorná matka zjistila, že nemá všechny položky předepsané školním seznamem. To bylo nutno okamžitě napravit a v Leuven se opět několik obchodníků zaradovalo.

Dnes brzy ráno jsem odvezl Adama na nádraží. Vůbec jsem učitelkám nezáviděl ten dav 14náctiletých individuí. Doufám jen, že si nezapomněly zabalit důtky. Po návratu z nádraží jsem zjistil, že obě dámy mají ještě půlnoc a tak jsem si objel nový okruh na kole. V 11 hodin byly už obě při smyslech (i když dosud v pyžamu) a plánovaly výlet. Anička rozhodla, že se vypravíme na railbikes, tedy šlapací drezíny na nepoužívané trati za Namurem. Katka má natrénováno ze spinningu, já z lehocipedu, a bylo to znát. Drezína s námi jen svištěla, předpokládám, že jsme pokořili traťový rekord. Zážitek byl podpořen vychlazenou třetinkou místního piva Maredsous a grilovanými dobrotami.

Introducing the book

Uplynulý týden jsem strávil na periferii Frankfurtu. Užil jsem si pracovního vypětí, parných dní, červnových bouřek a weissbeer. Přijel jsem bohatší o tip na skvělou scénku norské televize (v původním znění s anglickými titulky). Je z ní zřejmé, že helpdesk to neměl jednoduché ani ve středověku:

Na skok v Paříži

Potřeboval jsem narychlo vyřídit vízum do Kanady, a nejjednodušší bylo zajet si pro ně do Paříže (kanadská ambasáda v Bruselu nemá vízové oddělení). Vstal jsem dnes za ranního kuropění a prvním rychlovlakem jsem se za necelou jeden-a-půl-hodinu přesunul do centra Paříže. Za dalších 15 minut mě metro vyklopilo kousek od ambasády, kde jsem musel vytrpět krátkou frontu. Ošacovali mě na naškodného taťku nepředstavujícího žádné riziko pro kanadskou bezpečnost ani sociální systém a vízum mi nalepili aniž by cítili potřebu sondovat mé skryté úmysly. Za slabou hodinku jsem stál na chodníku a přemýšlel co se čtyřmi hodinami zbývajícími do odjezdy zpátečního vlaku. Kafe a croissant v kavárně pod stromy - 10 minut. Procházka po Champs Elysées k náměstí Concorde - 15 minut. Diskuse se snědou dívkou přesvědčující mě, že jsem ztratil zlatý prsten, a když neztratil tak že bych ho od ní měl koupit za supercenu - 5 minut. Času zbývalo pořád spousta, a tak jsem přes Seinu zamířil do muzea d'Orsay. Impresionismus mám rád, lákala mě i budova bývalého nádraží prý skvěle přestavěného na galerii. Obojí dostálo své pověsti, prohlídku jsem si užil stejně jako závěrečnou svačinku v kavárně ve věži odkud je nádherný výhled skrz prosklené hodiny na Seinu a Montmartre. Pár zrnitých fotek pořízených mobilem je tady.

Víkendový poklid

Víkend uplynul trochu pracovně, trochu odpočinkově. Adam strávil sobotu u kamaráda, já jsem krabicoval nepořádek v garáži, Katka rozdýchávala návrat z Dubaje, babička vařila a Anička všem asistovala. Odpoledne jsme vyrazili na malou procházku centrem Bruselu, nemohl samozřejmě chybět čurající chlapeček, třešňové pivo ani Grand Place. Mimochodem, konečně jsem si nastudoval teorie spojené s čurajícím chlapečkem. Je to dvouletý vévoda Godfrey II Leuvenský, který ve 12. století ze zavěšeného košíku počural nepřátelské grimbergenské vojáky a tím způsobil jejich porážku. Nebo to je měšťanský synek Juliaanske ze 14. století, který uhasil svým pramínkem doutnák nálože připravené nepřáteli k destrukci městských hradeb. Nebo taky někdo úplně jiný. Přečtěte si o něm sami. V sobotu měl na sobě skotský kilt, ale byl jen obtížně spatřitelný pro davy turistů toužících zvěčnit se v jeho blízkosti.

V neděli jsem oslavil malé jubileum - ráno padla druhá tisícovka kilometrů na lehokole. Odpoledne někteří hráli badminton, Anička sklízela úrodu třešní (trhala je ještě žluté protože nám je nevídaným tempem kradou straky a kosi) a pekli jsme klobásy. Všechny fotky jsou tady.

Středa v Annevoie

Minulou sobotu k nám přijela opět krumvířská babička, tentokrát bez doprovodu. Pomáhá mi nést tíhu péče o potomky neb Katka odjela na týden do Dubaje. Měl jsem původně být v Ženevě, naštěstí z toho sešlo a tak mají dítka dvojnásobnou péči. Včera jsem se odměnil za usilovné pracovní výkony a vzal jsem si odpoledne volno. Vyzvedli jsem Aničku ve škole (ve středu mají krátké vyučování) a vyjeli jsme si kousek za Namur do zahrad v Annevoie. Krásné počasí, málo lidí, šumění vodotrysků, zpěv ptáků... pohoda. Až na tu sennou rýmu. Ale dalo se to vydržet, pomohla zmrzlina na závěr. Tady jsou fotky.

Mosela: Hrad Eltz

V pondělí 28.5. (ano, byl to opět prodloužený víkend) od rána lilo jako z konve. Vystrčil jsem hlavu z pootevřeného zipu stanu a měl jsem pocit, že mi na ni někdo vylil kýbl vody. Ne, to hned tak nepřestane. Vyhnal jsem protestující rodinu ze spacáků, bez snídaně jsme vše v proudech deště sbalili a mokré naházeli do kufru auta. V takovém počasí nelze jinak než navštěvovat památky. Vloni jsme s Katkou objevili nádherný hrad Eltz, přesvědčili jsme tedy dítka, že ho musí vidět. Cestou jsme ještě ve vinotéce zakoupili vzorky včera předchutnaného moselského vína a zamířili k hradu. Pršelo pořád, hrad byl plný lidí, na malebnosti mu to ale neubralo. Po prohlídce jsme dali k obědu eintopf a jeli domů. Fotky z celého víkendu jsou tady.

Mosela: Bernkastel-Kues

Bouřka se do rána nad Moselou sice vypršela, o modrém nebi jsme si ale mohli jen nechat zdát. Bylo šedivo a krápavo. Uvařili jsme si snídani a vydali se do městečka. Před deštěm jsme se schovali do rozsáhlých sklepů vinotéky, a to bylo věru šťastné rozhodnutí. S Katkou jsme se po zaplacení vstupního poplatku dali do ochutnávky místních vín. Mají tam dobrý systém: Za 15 eur člověk nafasuje skleničku sejde do sklepa, obchází kolem asi 160 košů s lahvemi vína, samoobslužně si nalévá a ochutnává a ochutnává dokud síly stačí. My jsme degustovali, Adam fotil, Anička fandila - zkrátka po výstupu ze sklepa vypadal svět mnohem veseleji. Přes most a starobylé náměstí jsme zamířili vinicemi k hradu, vyhlédli z věže, dali si nějakou ňamku v restauraci pod hradem, a pokračovali vinicemi nad řekou. Pršet přestalo, i modré nebe se po obědě ukázalo. Poslední atrakcí dne byla vyhlídková jízda parníkem. Fotky z celého víkendu jsou tady.

Mosela: Trier

Poslední květnový víkend jsme strávili v údolí Mosely. Sobota patřila prohlídce Trieru, v úmorném vedru jsme shlédli amfiteátr, prošli ruiny císařských lázní, ocenili chlad podzemních chodeb, navštívili katedrály a na závěr jsme si nechali impozantní Porta Nigra - Černou bránu. Moc hezké město.
K večeru jsme se posunuli po proudu Mosely do kempu u městečka Bernkastel-Kues. Hbitě jsme vztyčili stan a šli se poohlédnout po nějakém řízku. V restauraci jsme přečkali pořádnou bouřku, částečně u svíček neb vypadla elektřina. Anička jen kulila oči při každém zahřmění. Stan bouřku přežil bez újmy, my jsme v klidu dojedli a plní vydatného německého jídla a rýnského ryzlinku jsme zalezli do spacáků a usnuli. Fotky z celého víkendu jsou tady.

Kluci s holkama

Adam nás posouvá do dalšího životního stádia tím, že začíná povážlivě brát na vědomí své spolužačky. Minulý týden nám oznámil, že jeho dvě kamádky by rády přišly hlídat Aničku (hezká záminka), a jestli bychom tedy nechtěli někam jít abychom nepřekáželi. Neměli jsme sice v plánu opouštět teplo domova, ale coby chápající vzorní rodičové jsme v pátek navečer sbalili kufry a vyrazili na večeři do Leuven. Tedy až po tom, co jsme obě kamarádky vyzvedli u rodičů jedné z nich a přivezli k nám. Nebyl to špatný večer, my s Katkou jsme si užili klidu, tři babysitters ocenili zábavu mimo dosah rodičovského oka a nejvíc si užila Anička - myslím, že tolik pozornosti najednou neměla od miminkovského věku. Však se ještě ten večer zajímala o to, kdy ji zase někdo přijde hlídat.