Na skok v Paříži

Potřeboval jsem narychlo vyřídit vízum do Kanady, a nejjednodušší bylo zajet si pro ně do Paříže (kanadská ambasáda v Bruselu nemá vízové oddělení). Vstal jsem dnes za ranního kuropění a prvním rychlovlakem jsem se za necelou jeden-a-půl-hodinu přesunul do centra Paříže. Za dalších 15 minut mě metro vyklopilo kousek od ambasády, kde jsem musel vytrpět krátkou frontu. Ošacovali mě na naškodného taťku nepředstavujícího žádné riziko pro kanadskou bezpečnost ani sociální systém a vízum mi nalepili aniž by cítili potřebu sondovat mé skryté úmysly. Za slabou hodinku jsem stál na chodníku a přemýšlel co se čtyřmi hodinami zbývajícími do odjezdy zpátečního vlaku. Kafe a croissant v kavárně pod stromy - 10 minut. Procházka po Champs Elysées k náměstí Concorde - 15 minut. Diskuse se snědou dívkou přesvědčující mě, že jsem ztratil zlatý prsten, a když neztratil tak že bych ho od ní měl koupit za supercenu - 5 minut. Času zbývalo pořád spousta, a tak jsem přes Seinu zamířil do muzea d'Orsay. Impresionismus mám rád, lákala mě i budova bývalého nádraží prý skvěle přestavěného na galerii. Obojí dostálo své pověsti, prohlídku jsem si užil stejně jako závěrečnou svačinku v kavárně ve věži odkud je nádherný výhled skrz prosklené hodiny na Seinu a Montmartre. Pár zrnitých fotek pořízených mobilem je tady.