Rodinné setkání

Po několika rušných týdnech jsme strávili minulý víkend na dohled od rodinného krbu. V sobotu jsem se dal do jarních prací na zahradě. Kalendář sice ukazoval zimu, sluníčko však už přesvědčovalo o jaře. Kolem třetí mě to přestalo bavit, zahodil jsem nůžky i hrábě, vyhnul se Katce, která mi do ruky strkala koště, vyhoupnul se na svého lehooře a zmizel v lánském polesí. Krásná jarní vyjížďka, samozřejmě spojená s hledáním krabičky z umělé hmotičky (cache Žlábek u Malých Kyšic).


V neděli došlo k neplánovanému rodinnému setkání. Tedy aby bylo jasno, nesetkávali jsme se s moravskou ani pražskou větví rodiny. To Arnie potkal všechny své sourozence a matku navíc. Ale postupně: V neděli ráno Adam úspěšně předstíral nachlazení, dostal tedy povolení zůstat doma a my jsme ve třech odjeli do Zbečna hledat další krabičku. Počasí bylo skvostné, navíc cache (Alta Vista III, naše 32.) nás zavedla na nádhernou vyhlídku nad Zbečnem, o které jsme dosud neměli ani tušení. Ani nám nevadilo, že jsme se museli vydrápat na nejstrmější krpál v okolí. Arnie byl rovněž spokojen. Vyhlídku sice neocenil, zato objevil půlmetrové "závěje" loňského listí, krásně se mu v nich rochalo.
Při výstupu a sestupu nám náležitě vytrávilo, a nechtěje riskovat přesunuli jsme se na Křivoklát k oblíbenému Sýkorovi. Právě jsme si stihli objednat, když se ve dveřích objevila IČ, a za ní bígl, pak další, a horda lidí, a další dva bíglové. Zkrátka Č. se vydali na procházku na Křivoklát se všemi známými a příbuznými, kteří si od nich vzali štěně. Hospoda se zaplnila halasem lidským i psím. Pět bíglů už dokáže udělat solidní kravál, vypadalo to tam jako při honu na lišku. Oběd jsme tentokrát spořádali ve chvatu, vysvobodili jsme hosty i personál resturace ze zajetí psí smečky a přesunuli se na opuštěnou zahrádku vedlejší restaurace, kde se flekatci dosyta vyřádili. Arnie byl naprosto nadšen :)

(fotogalerie)

Arnie vítězný

Leden je za námi. Přes týden pracujeme, chodíme do školy, cestujeme - nic mimořádného. O víkendu navštěvujeme a jsme navštěvováni, chodíme na vycházky. Taky nadále provozujeme geocaching - momentální počet objevených schránek je 21. Včera jsme zařadili i návštěvu aquaparku. Moc se mi tam nechtělo, ale nakonec to bylo příjemné - přiměřeně málo lidí, dalo se hezky plavat a ocenili jsme čistotu bazénu, zvlášť ve srovnání s Belgií, kde obdobná zařízení jsou dosti humusózní.

Včera odpoledne jsem stihnul i vyjížďku na kole v krásném počasí. Můj lehociped vzbuzuje v okolí notnou pozornost, babky si na mě ukazují holemi, děti pokřikují. Včera dokonce mě jeden automobilista nejprve předjel, pak zastavil, couvnul mi naproti, vystoupil a bedlivě mě sledoval. Začínám se vyhýbat vesnicím a jezdím radši po lese, i když se na umrzlých čí mírně bahnitých cestách bojím.

Dnes jsem pracoval z domova. V poledne jsem se rozhodl vyvětrat z hlavy všechny konference a maily a prezentace a vyrazil jsem s Arniem na půlhodinovou vycházku. V lese bylo krásně, sice mírně pod nulou, ale povětří skoro jarní. Při zpáteční cestě Arnie prokázal svého statečného ducha: Běžel po okraji lesní cesty, slunce mu svítilo do boku a vrhalo jeho stín na protilehlou stranu příkopu u cesty. Arnie po chvíli onoho stínopsa zaregistroval, opatrně zastavil a větřil. Nebylo divu, vždyť ten druhý přerušil svůj běh taky! Arnie se váhavě přikrčil, ale ten mizera naproti zrovna tak! Arnie štěknul - a stínopes na to reagoval poskočením! Arnie popoběhnul, stínopes za ním. Nebylo zbytí, s protivníkem bylo nutno rázně zatočit. Arnie odměřil vzdálenost, ladně přeskočil příkop a s ňafnutím se vrhnul na drzouna. K souboji naštěstí nedošlo. Jakmile můj flekatý ochránce dopadl na druhou stranu, stínopes - zřejmě vystrašen - zmizel a Arnie mohl se vztyčenou hlavou odklusat domů.