Arnie vítězný

Leden je za námi. Přes týden pracujeme, chodíme do školy, cestujeme - nic mimořádného. O víkendu navštěvujeme a jsme navštěvováni, chodíme na vycházky. Taky nadále provozujeme geocaching - momentální počet objevených schránek je 21. Včera jsme zařadili i návštěvu aquaparku. Moc se mi tam nechtělo, ale nakonec to bylo příjemné - přiměřeně málo lidí, dalo se hezky plavat a ocenili jsme čistotu bazénu, zvlášť ve srovnání s Belgií, kde obdobná zařízení jsou dosti humusózní.

Včera odpoledne jsem stihnul i vyjížďku na kole v krásném počasí. Můj lehociped vzbuzuje v okolí notnou pozornost, babky si na mě ukazují holemi, děti pokřikují. Včera dokonce mě jeden automobilista nejprve předjel, pak zastavil, couvnul mi naproti, vystoupil a bedlivě mě sledoval. Začínám se vyhýbat vesnicím a jezdím radši po lese, i když se na umrzlých čí mírně bahnitých cestách bojím.

Dnes jsem pracoval z domova. V poledne jsem se rozhodl vyvětrat z hlavy všechny konference a maily a prezentace a vyrazil jsem s Arniem na půlhodinovou vycházku. V lese bylo krásně, sice mírně pod nulou, ale povětří skoro jarní. Při zpáteční cestě Arnie prokázal svého statečného ducha: Běžel po okraji lesní cesty, slunce mu svítilo do boku a vrhalo jeho stín na protilehlou stranu příkopu u cesty. Arnie po chvíli onoho stínopsa zaregistroval, opatrně zastavil a větřil. Nebylo divu, vždyť ten druhý přerušil svůj běh taky! Arnie se váhavě přikrčil, ale ten mizera naproti zrovna tak! Arnie štěknul - a stínopes na to reagoval poskočením! Arnie popoběhnul, stínopes za ním. Nebylo zbytí, s protivníkem bylo nutno rázně zatočit. Arnie odměřil vzdálenost, ladně přeskočil příkop a s ňafnutím se vrhnul na drzouna. K souboji naštěstí nedošlo. Jakmile můj flekatý ochránce dopadl na druhou stranu, stínopes - zřejmě vystrašen - zmizel a Arnie mohl se vztyčenou hlavou odklusat domů.