Silvestrovské radovánky

Radovánek na konci roku jsme absolvovali celou řadu, a všechny v širší společnosti neboť nás poctily návštěvou obě Katčiny sestry s rodinami. Takže co to všechno bylo:

V neděli 30.12. jsme bruslili spolu se Z. Všem nám to šlo výborně, jenom mně tochu hůř. Ve hře na honěnou jsem se pokoušel neobratnost kompenzovat nasazením (stejnou metodu používám když náhodou hraju fotbal), ale ani to nepomohlo.

Stejný den večer jsme spolu se Z., P. a K. navštívili premiéru představení Nejkrásnější válka lánského divadelního spolku Tyrš. Jedná se o tradiční událost vždy den před Silvestrem a moc rádi jsme se jí zúčastnili po dvouleté pauze.

Na Silvestra ráno nás pozvali K. na jejich tradiční Silvestrovské opékání buřtů. Taky hezká událost, kolemjdoucí byli asi poněkud zaskočeni pohledem na táborákovou scenerii na pozadí zamrzlého rybníka. Buřty však chutnaly znamenitě.

Odpoledne jsme zajeli na bowling do Stochova. Fikaně jsem se přihlásil do dámského družstva a jen díky tomu jsem v první hře obsadil druhé, později dokonce první místo! Neuvěřitelný úspěch v míčové hře (bowlingové koule řadím jednoznačně mezi míče)!

Večer byl hlavním bodem programu turnaj ve stolním hokeji. Tam jsem už neměl šanci stejně ostatní dospělci. První místa jsme pokorně přenechali svým potomkům, celkové vítězství patřilo Marcelovi.

Fotogalerie.

Mezi svátky

Chystal jsem se odpravit některé dlouhodobé nedodělky, jako třeba dát dohromady domácí účty nebo dokončit katalogizaci domácí videotéky. Ale skutek utek. Namísto toho jsme přijímali návštěvy (denně počínaje 26.12.) a chodili na dlouhé procházky s Arniem. Opravdu jsme si Katka i já pořídili brusle. Stál jsem na nich asi potřetí v životě; ty první dva pokusy se odehrály někdy v polovině sedmdesátých let kdy se pozdní podzimní záplava v dolině u Čamlíků nestačila vstřebat a zamrzla. Jiný bruslící zážitek z dětství si nevybavuju. Takže po třiceti letech jsem nazul brusle a ke svému velkému úžasu jsem se rozjel. Sice kostrbatě, pracně a roztřeseně, ale jezdil jsem! Žena se mi smála, děti rovněž, ale nešť. Byl jsem spokojen.

Kromě bruslení jsem se vrátil k lehocipedu. Při posledním běhu jsem si opětovně namohl koleno, nesvědčí mu ani rychlejší chůze, ale kruhové šlapání mu kupodivu dělá dobře. A tak zase jezdím. Našlapal jsem celkem kolem 75 km, upadl jen jednou (neuváženě rychlý nájezd na zamrzlou louži na lesní cestě - au!), objevil dvě další geocache (Milíře Lhota a Vyhlídka na Berounku) a všeobecně si užil zimní krajiny. Krása!

Vánoční rekapitulace

Vánoce jsou za námi. Ani to snad není možné. Naštěstí s narůstajícím věkem se prodleva mezi jednotlivými vánočními svátky zkracuje. Jedny vánoce skončí a než se nadějeme další klepou na dveře. Jak pravil jeden klasik, poslední dobou nedělám nic jiného než že strojím vánoční stromeček. :)

Štědrý den i večer proběhl v rodinné pohodě. Na Boží hod jsme byli vyvětrat psa i sebe, zjistili jsme že jsou zamrzlé rybníky v lese a na Štěpána jsme byli už vybaveni bruslemi, tedy Anička byla vybavena neb nikdo jiný brusle neměl. Bruslení na rybníku se nám moc líbilo a s Katkou jsme si dali závazek pořídit si brusle i pro sebe.

Další program byl již obligátní - těšení se dárky, sledování pohádek a filmů z TV i DVD, hodování včetně štěpánské kachny na medu ve společnosti Katčiných rodičů a J+R, kteří dorazili z Frakfurtu přímo k nám.

Vánoční cache

K vánočním svátkům jsme propluli ve všeobecné rodinné pohodě i s Arniem. Hezky si u nás zvykl a i když předtím nikdy nebyl venku, hrozně rád střídá teplo domova s mrazivými výlety. I na Štědrý den toužebně hleděl přes dveře na zahradu. Katka měla pocit, že jí překážíme a tudíž nás všechny vyhnala ven i se psem. Arnie tak dostal možnost absolvovat svůj první výlet. Nahráli jsme do GPSky souřadnice cache Pánova louka, Arnie dostal vodítko, my ostatní čepice a šály a šlo se. Arnie první velkou cestu zvládl nad očekávání dobře, rozhodně nebyl nejpomalejším členem výpravy. I on má podíl na tom, že cache jsme našli nad očekávání rychle. Slavnostně jsme se zapsali do deníku a padajícím soumrakem zamířili ke štědrovečernímu stolu.

První dáreček

Předvánoční ruch utichl, všechno se stihlo, závěsí visí, tapety jsou na zdech, nové skříňky jsou už naplněné krámy. Dokonce jsem si mohl už v pátek vzít dovolenou, díky zrušenému letu do Ženevy jsem zlikvidoval pracovní resty o den dříve a mohl se s chotí věnovat posledním vánočním nákupům, a zejména zajít na narozeninový oběd.

V pátek večer přijel první dáreček - Arnie. Nové prostředí na něj žádný zvláštní dojem neudělalo. Rozhlédl se, schroupal pár granulí, prohléd si naše staré křeslo, spokojeně očichal osezené kožené čalounění, uvelebil se v něm a od té doby v něm tráví většinu času. Nocuje na pelechu v předsíni, první dvě noci vyjadřoval občasnou nespokojenost, ale pak se mu i tam zalíbilo a bydlí tam bez větších protestů. Zbudoval jsem taky ohrádku, kterou Katka pro něj nechala vyrobit: Když jsem se jí minulý týden ptal, kam plánuje onu ohrádku umístit, tak odvětila že ještě neví. Na otázku podle čeho tedy zadala truhláři rozměry už zlobně odsekla abych se do toho nepletl. No dobře. Když Katka monstrum vyložila z auta, tušil jsem, že to nebude jednoduché. Po smontování zůstaly v naší poměrně rozměrné předsíni asi půlmetrové chodbičky. Posuďte sami. Dílo zřejmě neodpovídalo zcela přesně Katčiným představám protože hned druhý den ráno je vlastnoručně (!) rozebrala. Od té doby Arnie obývá celou předsíň k všeobecné spokojenosti.

Ženeva nebude?

Drobný dodatek k předchozímu příspěvku: Žlutě blikající nápis u mého letu na displeji naznačuje, že dnes do Ženevy nepoletím. Let byl zrušen, pán na recepci salonku to potvrzuje. Že bych se vyhnul jedné celodenní schůzi? Plakat nebudu. Odcházím zjišťovat podrobnosti.

Předvánoční shon

Sedím v salonku na ruzyňském letišti, popíjím Prazdroj a čekám na let do Ženevy. Panuje tu celkem klídek, je znát, že lidem se před svátky už nechce cestovat. Jenom u nás se vánoční pohoda zatím nekoná. Jak jsem nedávno četl v jednom fejetonu, všechno se musí stihnout do vánoc. Doma i v práci. V pondělí jsme zahájili kompletní výměnu všech závěsů, obměnu Aniččina pokoje a další úpravy. Naše přehlídka bytových textilií nakoupených v posledních patnácti letech už moc parádu nenadělala. Každý kus byl původně vybrán pro jiný byt či dům, pro jiné okno - a bylo to znát. Takže v pondělí napochodovala armáda malířů, tapetářů a montérů, během půl hodiny udělali neskutečný nepořádek a ten udržovali až do večera. Já jsem seděl zavřený ve svém pracovním koutě a psal a telefonoval. Na půl osmou jsme s Katkou měli lístky do Obecního domu na koncert pěvkyně Eliny Garanči - chvilku jsme váhali, ale nakonec jsme jeli za kulturou a nechali nepořádek nepořádkem. Dítka byla spokojená, my na koncertě taky.

Dnes pracovní armáda dotáhla úpravy do konce, uklidila po sobě, majitel firmy na závěr vytřel (!) a všichni vyklidili pole, včetně nás. Já na služební cestu, Katka s Adamem do divadla a Anička šla přepsat k P. (hrozně se těšila). Středa by měla být odpočinkový den alespoň pokud se domácích aktivit týče, ja budu celý den schůzovat a večer se kodrcat zase domů. Ve čtvrtek interiérové práce pokračují další etapou, tentokrát truhlářskou. Do Vánoc bude snad hotovo :).