
28. června jsem byl vyslán abych reprezentoval rodinu na Aniččině sportovním dni. Ona vlastně reprezentovala Anička, já jsem jen přihlížel a
fotil. Její tým sice nevyhrál, ale nijak ji to netížilo. Odměnou jí byl pohled na na otce, který v soutěži rodičů přeskakoval přes dětské švihadlo a snažil se přitom zdolat vytyčenou dráhu. Prý jsem vypadal legračně. Ani se nedivím, připadal jsem si jako svázaný klokan. Ale podle přítomné spolufandící H.B. (na fotce zachycena při běhu s bramborou na lžíci) jsem byl zaručeně nejrychlejší. Hurá!
Žádné komentáře:
Okomentovat