Krumvířské hody

Konec prázdnin, poslední srpnový víkend je za námi. Byli jsme jako skoro každý rok v Krumvíři na hodech. Myslím, že jsem v životě vynechal snad jen dvoje hody - poprvé když jsem jel na chmel před prvákem VŠ, a podruhé vloni když jsme se stěhovali do Bruselu. Hody byly vždycky pro mě definitivním koncem letní pohody, po nich byly přicházely už jen samé mrzutosti - škola, deštivé dny, polní práce. Myslím, že Adam s Aničkou to prožívají podobně, až na ty polní práce.
Na hodech bylo letos hezky. Počasí příjemné, víno dobré, kroje barevné, své bývalé spolužáky a spolužačky a kamarády a kamrádky jsem (většinou) poznával. M. coby obecní zastupitel dostal za úkol zajistit personál šenku (baru) na sobotní muziku (taneční zábavu). Naverboval samozřejmě celou rodinu, a tak jsme s Katkou, D., M., M., M. a Š. obsadili barový pult a přilehlé zázemí v krumvířském kulturáku. Byl to zajímavý zážitek, nikdy bych nečekal že lidi tolik chlastají. Zelená tekla proudem stejně jako různobarevné Jeltziny, vařili jsme párky, kafe, točili pivo a kofolu. Kolem pultu se postupně proměňovali návštěvníci, a přes množství zkonzumovaného alkoholu si ve velké většině zachovávali dekórum. Jenom postupně víc hlučeli, zpívali a dožadovali se dalších a dalších barevných frťánků. Mnohým jsem nezáviděl nadcházející ráno... Od 20:00 do 05:30 jsme obsloužili neodhadnutelné množství lidí, nalili desítky litrů kořalek, vytočili 6 sudů piva a vytvořili pro obec rekordní tržbu.
Ostudně jsem zapomněl foťák v Tervurenu, takže na fotky se můžete podívat na krumvířských stránkách (až se tam objeví). Odtud jsem si vypůjčil i ilustrační foto.

Podzim v srpnu

V Belgii nastal podzim. Jen jednou se mi podařilo vyrazit na kolo, v ostatní dny se souvislé deště střídaly s průtržemi mračen. Šedivé dny, tedy hlavně večery, si zpestřujeme jak se dá: Návštěvami (v pondělí u M., v úterý naopak P.K. u nás) a domácími pracemi: Po roce jsem zakryl dráty trčící ze stropu na místě určeném pro lustr. S hrůzou jsem zjistil, že belgický elektrikář je zapojil tak, že byly neustále pod proudem bez ohledu na polohu vypínače. Taky jsem opravil rozbitou zásuvku-vypínač v koupelně, a dostalo se mi pochvaly. No a samozřejmě si krátíme čas sledováním estrády na pokračování s názvem "Česká politická scéna". Jen se na ni nesmíme dívat každý den, příliš mnoho humoru by mi mohlo uškodit...

Pracovní víkend

Včera a dnes byl výjimečný víkend - vůbec nikam jsme nejeli! Včerejšek jsme strávili na nákupech (koberec, skříňka, cívka na zahradní hadici, pastičky na myši, svíčky, cestovní taška, cyklokalhoty, olivový olej........). Večer nám zpříjemnila lahev moselského ryzlinku a slaďák na DVD. Dnes pro změnu jsme provedli konsolidaci domácnosti, Katka vtrhla do dětských pokojů a vyházel jeden velký pytel neznámých předmětů. To bude nářku až se dětičky vrátí! Já jsem po vykonání všech prací stihl ještě dát dohromady fotky a - jak vidno - i eliminovat časový skluz Zápisků. Být občas doma je užitečné. Za okny zavládl podzim, ani lehociped mě nelákal ven, naštěstí.

Mosela

12. – 15. srpna byl dlouhý víkend, a s K. jsme ho strávili v Německu v údolí Mosely. Kromě toho, že jsme jedli řízky, pili moselský ryzlink a různá piva samotná i s citrónovou limonádou jsme hlavně jezdili na kole a navštěvovali turistické atrakce.

Většinu soboty jsme strávili v Trieru. Město založené Římany oplývá množstvím antických památek. Pár jsme jich navštívili, zbytek jsme si nechali na příští návštěvu, musíme tam vzít Adama neboť má období, kdy čte kvanta knih o antice. K večeru jsme přejeli do městečka Traben-Trarbach kde na nás čekal příjemný hotýlek a v něm příjemná večeře…

V neděli jsme vyrazili na kole proti proudu Mosely. Krásná krajina, vinohrady naprosto všude, k některým se vinaři dostávají asi jen s horolezeckou výbavou anebo lanovkou. Nejzajímavější bylo městečko Bernkastel-Kues s množstvím dřevných staveb. Cestou zpátky jsme mírně zmokli, na tachometru jsme natočili 95 km.

V pondělí jsme vyrazili na druhou stranu, po proudu řeky, cíl městečko Cochem. Cesta byla krásná: Řeka, vinohrady, vesnice, terasy zahradních restaurací… Cochem je (jak nás varoval náš bedekr) oblíbeným cílem autobusových hord a je lepší se mu vyhnout. Přesto jsme navštívili romantickou napodobeninu hradu nad městem, pak chvilku hledali Katčin tachometr a na kola jsme nasedli až v pozdním odpoledni. Cestou zpět jsme si ještě nemohli odpustit zastávky na jednom vesnickém weinfestu (měli preclíky!). Zbývalo nám ještě asi 30 km když začalo pršet – a pršelo hustě a pořád. Poháněla nás vidina suché postele a útulné hospůdky a vcelku bez problémů jsme dojeli domů, ujetá vzdálenost byla tentokrát 120 km.

V úterý jsme nechali kola odpočívat, popojeli autem do vesnice Moselkern a pěšky se vydali na hrad Eltz. Žádná napodobenina, ale opravdový středověký hrad, nejzachovalejší jaký jsem kdy viděl. Opravdu stojí za to se tam podívat. Odpoledne pak už jen posledním řízek (a poslední „Moselblick“) a jeli jsme domů.
(fotky)

Aniččiny narozeniny

V sobotu 5.8. jsme oslavili Aniččiny narozeniny. Z neznámého důvodu byla přesvědčená, že dostane jako dárek počítač. V žádné krabici ho sice nenašla, ale modelovací hmota, korálky a hasičská hra ji taky uspokojily. Večer nás ještě navštívili M., příjemné posezení.

V neděli 6.8. jsme odeslali dětičky letadlem na prázdniny k babičkám. Odpoledne jsme sami s K. vyrazili na kole do Leuven, aby nám nebylo smutno. Odvážil jsem se na lehokole na úzkou stezku kolem potoka s množstvím můstků. Ve vodě jsem naštěstí neskončil i když k tomu moc nechybělo.

Zvaríci

Po návratu z dovolené už na nás čekali Z. Strávili u nás celý týden a myslím, že vládla pohoda. Já jsem bohužel většinou toho týdne cestoval od skladu ke skladu v Německu, stihl jsem jen výlet do Brug. Ohlasy byly ze všech stran pozitivní a tak mě má nepřítomnost mrzela dvojnásob. Počasí bohužel dostálo své belgické pověsti :(.

Dovolená

V neděli 15.7. jsme vyrazili na jih. Cesta bez problémů, k večeru jsme dorazili do Milána a rodinný přítel TomTom nás spolehlivě přivedl před náš penzion, který – jak se záhy ukázalo – žádným penzionem nebyl. To jen jedna milánská učitelka na penzi (tak jsme ji alespoň odhadli) se rozhodla, že její byt je zbytečně velký, uvolnila tedy v něm 3 místnosti a v nich začala ubytovávat turisty. Na jednu noc to nebylo špatné (až na vedro a hluk z ulice) a bydleli jsme přímo v centru.

V pondělí jsme obcházeli Miláno, kolem poledne jsme se sešli s P. u milánského Dómu a společně jsme ho prozkoumali od krypty až po střechu. Impozantní stavba, a navíc vás nechají běhat po střeše! V pozdním odpoledni jsme se přesunuli dál na jih, čekal nás tentokrát velmi příjemný hotýlek v kopcích nad Livornem. Cesta byla trochu krkolomná, uličky ve vesnici nějak nebyly projektované na auta, ale zvládli jsme to. Adam (stejně jako den předtím v Miláně) trval na parmské šunce se žlutým melounem, prohlásil že je to jeho oblíbený předkrm a po celý zbytek dovolené si ji dopřával při každé příležitosti.

V úterý nás čekal trajekt. S P. jsme se opět spolehlivě sešli a do kempu na Elbě dorazili dokonce s časovým předstihem. Následující 2 týdny jsme trávili potápěním (pánové), povalováním se na pláži (dámy), foukáním lahví (každý den od 6:00 do 8:00, krása), výlety… Elba je nádherný ostrov, potápění naprosto skvělé díky velmi čistá vodě a množství ryb. Jedinou vadou na kráse je moc velká hustota turistů. Jsou všude – v kempu, na pláži, ve městě, v restauracích. Poučení: Na Elbu rozhodně ano, ale rozhodně ne v hlavní sezóně.

(fotky celá dovolená)

Balíme

Na sobotu 14.7. jsme měli v plánu balení věcí na dovolenou. Stihl jsem taky přivézt nový stolek do obýváku (když mám tak krásné kolo tak se musím snažit!). Nemilým překvapením byla prasklina na čelním skle Šaranu – pozůstatek po zásahu kamínkem předchozího dne. Menším autem se nám nechtělo, takže nakonec jsme se rozhodli vyrazit i s prasklinou. Odpoledne zbyl čas na první výlet na lehokole – 30 km jsem sice zvládl, můj křečovitý posez se projevil hroznou bolestí v ramenech.

Lehociped

V pátek 13.7. mi moje drahá choť přivezla z Prahy narozeninový dárek – nový bicykl od Azubu. Doprava byla mírně dobrodružná, krabice s kolem se málem nevešla do dveří nákladového prostoru letadla, ale Katka vše zvládla zorganizovat s přehledem zkušené cestovatelky. Kolo, jsem vybalil, smontoval a začal se na něm učit jezdit. Začátky na lehocipedu jsou stejné jako začátky na normálním kole, takže jsem se na čas vrátil do dětství. Po 15 minutách jsem se rozjel a pak jsem během hodiny nakroužil v okolních ulicích prvních 10 km. Krása!

Paradisio

V neděli 8.7. jsme s J+R jeli do parku Paradisio. Hezká ptačí ZOO, nově rozšířená o provazové můstky, stezky, žebříky. Jejich zdolávání představovalo pro některé rodinky velmi adrenalinový zážitek a následkem toho jsme si mohli prožít pravou belgickou dopravní zácpu a přitom být pět metrů nad zemí. (fotky)

Antverpy

V pátek 6. července se na nás přijeli podívat J+R. To bylo samozřejmě důvodem k výletům: V sobotu 7. 7. jsme strávili v Antverpách. Hlavní zážitky: 1) Panovalo tam nebelgické horko. 2) Po ulicích se pohybovalo několik „alegorických“ vozů a obrovské množství lidí. Velmi povedená byla obrovská figurína, která se pohybovala zavěšená na speciální konstrukci upevněné na autě přičemž pohyb končetin (a brady, a očí) zajišťovala skupina olivrejovaných chlapíků. Celkem je to bavilo, navzdory tomu, že běhali jako blázni v hřejivých kabátech po rozpálených ulicích. Výlet jsme zakončili v domě malíře Rubense (Rubenshuis) což je asi nejzajímavější pamětihodnost v Antverpách. (Fotky)