Sněží

Ano, sněží, a to datum u zápisku je správné. Je velmi sychravo, teploměr se drží u nuly, déšť, sníh a ledové krupky padají každých pět minut. Zbaběle jsem odložil plánovaný včerejší cyklovýlet a šel raději otestovat stav svého kolena na velmi opatrném výběhu. Koleno nijak zvlášť neprotestovalo, příště zkusím nějakou delší trasu. Kromě níže popsané návštěvy divadla jsme se drželi doma a přijímali návštěvy: Na sobotní oběd B., v podvečer se zastavila I.S. a večer jsme poseděli u trautenbergského ryzlinku a meruňkovice s P. Dnes přijeli na oběd M., kromě řízků a medovce jsme stihli i vycházku do lesa, ze které jsme se ovšem museli léčit rychlým svařákem. I sychravý podzim má své kouzlo...

Ostrov pokladů

Na včerejšek Katka obstarala lístky do divadla Minor na dětské představení Ostrov pokladů. Docela jsem byl zvědavý, původní román od R.L. Stevensona patřil k mým oblíbeným knihám v dětství, četl jsem ho alespoň sedmkrát. Do podoby divadelní ho přepracoval Arnošt Goldflam, a vzal na sebe úkol asi příliš těžký. Představení bylo sympatické, v nápaditých dekoracích. Ale: Původní strašidelná a dobrudružná atmosféra příběhu se nějak vytratila. Celý děj je navíc dost komplikovaný s množstvím obratů a p.t. Goldflam musel hodně zkracovat a přeskakovat aby se mu to vešlo do dvou hodin. Z představení bych měl asi v hlavě guláš nebýt toho, že jsem si pořád ještě dobře vybavoval Jima Hawkinse, Johna (zde Janka) Silvera, Černého psa i ostatní. Hra mě zkrátka moc nenadchla. Příjemná byla ovšem předehra (v divadle jsme byli spolu s B. a sešli jsme se u nás k obědu) i dohra (v Italské cukrárně hned vedle divadla).

Na schůzi

Před pár týdny jsem se od souseda dozvěděl, že existuje plán vybudovat bioplynovou stanici necelých 1,5 km od našeho domu. Bioplynová stanice je zařízení na zpracování biologicky rozložitelného odpadu, vcelku bohulibá záležitost, pokud tedy ji nemusíte mít za plotem. Špatně naprojektovaná nebo špatně provozovaná stanice totiž dokáže zamořit své okolí vydatným puchem. Minimálně důvod ke znepokojení a rozhodně důvod pro to, aby člověk začal zkoumat bližší souvislosti. Na webu lze najít množství informací, mediálně atraktivnější jsou samozřejmě ty špatné stanice. Informace o dětech zvracejících ve škole či o celých vesnicích kde nelze otevírat okna k mému klidu nepřispěly. U mnoha sousedů spustily přímo panickou reakci, viz například diskuse na lánských stránkách. Obecní zastupitelstvo na toto téma uspořádalo veřejnou schůzi v lánské sokolovně, sešlo se snad 250 spoluobčanů. Snadno se daly vypozorovat symapatie a antipatie mezi jednotlivými skupinami ve vesnici - přívrženci radnice a odpůrci radnice, starousedlíci a náplavy, a hlavně celá vesnice proti firmě plánující stavbu. Docela jsem ocenil odvahu majitele firmy a projektanta, když se snažili vysvětlit a obhájit svůj plán. Neměli moc šancí, celá sokolovna měla svůj názor jasný už předem. Mě coby technooptimistu přesvědčili o kvalitě svého projektu i když obavy úplně nerozptýlili. Zajímavý byl moment kdy vystoupil soused Bendl, jinak středočeský hejtman. S šarmem cvičeného politika prohlásil, že stanici v Lánech prostě nechce (no bodejť), že se postará o to, aby schvalovací procesy byly tak zdlouhavé, jak jen to bude možné, aby přístup ke krajským i evropským dotacím byl co možná nejtěžší, a že pevně věří, že s touto vyhlídkou investor od svého úmyslu odstoupí. Krásná ukázka úřednické arogance, která ovšem sklidila nadšené ovace celé sokolovny. I ve mně se projevil sobec: Nad rozhořčením z předvedeného výstupu převážilo uspokojení nad tím, že se stanicí to vypadá bledě. Uvidíme.

Užíváme si domova

Uplynulý týden se ničím výjimečným nevyznačoval. Kupodivu už dva týdny po sobě jsem nikam necestoval, a ani příští týden se nikam nechystám. Pracujeme, chodíme do školy. Adam má navíc ještě angličtinu, němčinu, floorball a tenis. Anička je zapřažená do angličtiny, houslí, hudební nauky, se školou chodí plavat a s družinou bruslit. Navíc jí imponuje Adamova tenisová raketa, takže se chystá taky na to, že si bude chodit s Adamem pinkat. Katka ocenila kvalitní spinningové hodiny v Rakovníku. Jen já přes týden nic nestíhám. Vynahradil jsem si to o víkendu - zvládl jsem dva (!) výjezdy na lehokole. Během výšlapů jsem zaznamenal celé spektrum nálad: Euforie - když jsem nad Amálií svištěl po krásné cestě úplně zasypané zlatým listím a to se za mnou vířilo na dva metry vysoko. Adrenalinový šok - když mi na tom hnusném žlutém sajrajtu podklouzlo zadní kolo a já se jen těsně vyhnul lípě nezodpovědně zasazené před staletími hned u cesty. Opojení rychlostí - když Sýkořicemi uháním dolů do Zbečna (ještě že tam neměřili, jel jsem víc jak šedesátkou). Totální vyčerpání - když o 10 min později supím na druhé straně Zbečna do nekonečného krpálu. Ještě teď to cítím v nohou. Pro záznam - včera 55 km, dnes 32.

Vinobraní

Už několikátý víkend v řadě jsme byli na cestách. Tentokrát to bylo dlouho dopředu plánované vinobraní. Tradiční program, tradiční skupina sběračů a tradičně krásné počasí. Musím ocenit organizační zvládnutí akce, naši i Mirek za ta léta dosáhli rutinního nadhledu. Ke zlatým hřebům patřila pečená kachna, kotlíkový guláš podávaný v sobotu večer před Mirkovým sklepem a trautenbergský ryzlink rýnský ročník 2006. Pár fotek je tady.

V Kopřivnici

Na minulý (prodloužený) víkend jsme naplánovali návštěvu Z. v Kopřivnici. V pátek jsme i přes strastiplnou cestu stihli zajít do Štramberku na Trúbu a hlavně do Městského pivovaru na výtečný kvasnicový ležák.
V sobotu jsme pak přešli Velký Javorník z Veřovic do Frenštátu. Anička měla cestou do kopce krizi neboť jsme málo dbali na dostatečnou hladinu cukru v krvi. Nahoře to naštěstí spravila půllitrová kofola s párkem a dolů pak už poskakovala s veškerým elánem a úsměvem na tváři. Tůra byla kratší než jsme čekali, a tak jsme stihli ještě návštěvu lanového parku Tarzanie. Coby zkušený matador nejrůznějších teambuildingových aktivit jsem si myslel, že mě nic nemůže překvapit a tak jsem s blahosklonným úsměvem přistoupil na Marcelův návrh projít ten nejtěžší z asi pěti okruhů. Už na třetí překážce jsem se začal potit, na páté do mě vstoupil nezvladatelný třes a při pohledu na zbývajících asi 35 překážek se mi dělalo mdlo. No nakonec jsme všichni prolezli se ctí, potupný žebřík nemuseli přistavovat nikomu.
Neděle patřila inspekci Lukášovy downhillové trati (projet se po ní jsem s díky odmítl), výšlapu na Raškovu vyhlídku a vynikajícímu obědu v čínském stylu. Mňam.
Tady jsou fotky.