Užíváme si domova

Uplynulý týden se ničím výjimečným nevyznačoval. Kupodivu už dva týdny po sobě jsem nikam necestoval, a ani příští týden se nikam nechystám. Pracujeme, chodíme do školy. Adam má navíc ještě angličtinu, němčinu, floorball a tenis. Anička je zapřažená do angličtiny, houslí, hudební nauky, se školou chodí plavat a s družinou bruslit. Navíc jí imponuje Adamova tenisová raketa, takže se chystá taky na to, že si bude chodit s Adamem pinkat. Katka ocenila kvalitní spinningové hodiny v Rakovníku. Jen já přes týden nic nestíhám. Vynahradil jsem si to o víkendu - zvládl jsem dva (!) výjezdy na lehokole. Během výšlapů jsem zaznamenal celé spektrum nálad: Euforie - když jsem nad Amálií svištěl po krásné cestě úplně zasypané zlatým listím a to se za mnou vířilo na dva metry vysoko. Adrenalinový šok - když mi na tom hnusném žlutém sajrajtu podklouzlo zadní kolo a já se jen těsně vyhnul lípě nezodpovědně zasazené před staletími hned u cesty. Opojení rychlostí - když Sýkořicemi uháním dolů do Zbečna (ještě že tam neměřili, jel jsem víc jak šedesátkou). Totální vyčerpání - když o 10 min později supím na druhé straně Zbečna do nekonečného krpálu. Ještě teď to cítím v nohou. Pro záznam - včera 55 km, dnes 32.