Vítej zpátky

Anička coby malé dítko chodí před osmou do postele. Nedávno však unikla rodičovskému oku a shlédla dokument o leteckých katastrofách. Bylo na ní vidět, jak jí to vrtá v hlavě a upřesňující otázky na sebe nenechaly dlouho čekat:
"To letadlo letělo z Bruselu?"
"Ne, to bylo někde v Americe."
"Tam co jezdí táta?"
"Ne, to bylo někde jinde."
"A stejná letadla z Bruselu létají?"
"No, podobná..."
"A taky se jim můžou samy otevřít dveře?"
"Ne, to se nestává."
"A kdy zase někam poletíte?"
"Máma poletí zítra, ale jenom na dva dny."
"Aha..."
Červík pochybnosti ale očividně zůstal a tak, když se Katka vrátila z cesty, čekal ji na okně u dveří uvítací plakát, v skrytu vytvořený a nenápadně vylepený: "Vítej spatky!"