Silvestrovské radovánky

Radovánek na konci roku jsme absolvovali celou řadu, a všechny v širší společnosti neboť nás poctily návštěvou obě Katčiny sestry s rodinami. Takže co to všechno bylo:

V neděli 30.12. jsme bruslili spolu se Z. Všem nám to šlo výborně, jenom mně tochu hůř. Ve hře na honěnou jsem se pokoušel neobratnost kompenzovat nasazením (stejnou metodu používám když náhodou hraju fotbal), ale ani to nepomohlo.

Stejný den večer jsme spolu se Z., P. a K. navštívili premiéru představení Nejkrásnější válka lánského divadelního spolku Tyrš. Jedná se o tradiční událost vždy den před Silvestrem a moc rádi jsme se jí zúčastnili po dvouleté pauze.

Na Silvestra ráno nás pozvali K. na jejich tradiční Silvestrovské opékání buřtů. Taky hezká událost, kolemjdoucí byli asi poněkud zaskočeni pohledem na táborákovou scenerii na pozadí zamrzlého rybníka. Buřty však chutnaly znamenitě.

Odpoledne jsme zajeli na bowling do Stochova. Fikaně jsem se přihlásil do dámského družstva a jen díky tomu jsem v první hře obsadil druhé, později dokonce první místo! Neuvěřitelný úspěch v míčové hře (bowlingové koule řadím jednoznačně mezi míče)!

Večer byl hlavním bodem programu turnaj ve stolním hokeji. Tam jsem už neměl šanci stejně ostatní dospělci. První místa jsme pokorně přenechali svým potomkům, celkové vítězství patřilo Marcelovi.

Fotogalerie.

Mezi svátky

Chystal jsem se odpravit některé dlouhodobé nedodělky, jako třeba dát dohromady domácí účty nebo dokončit katalogizaci domácí videotéky. Ale skutek utek. Namísto toho jsme přijímali návštěvy (denně počínaje 26.12.) a chodili na dlouhé procházky s Arniem. Opravdu jsme si Katka i já pořídili brusle. Stál jsem na nich asi potřetí v životě; ty první dva pokusy se odehrály někdy v polovině sedmdesátých let kdy se pozdní podzimní záplava v dolině u Čamlíků nestačila vstřebat a zamrzla. Jiný bruslící zážitek z dětství si nevybavuju. Takže po třiceti letech jsem nazul brusle a ke svému velkému úžasu jsem se rozjel. Sice kostrbatě, pracně a roztřeseně, ale jezdil jsem! Žena se mi smála, děti rovněž, ale nešť. Byl jsem spokojen.

Kromě bruslení jsem se vrátil k lehocipedu. Při posledním běhu jsem si opětovně namohl koleno, nesvědčí mu ani rychlejší chůze, ale kruhové šlapání mu kupodivu dělá dobře. A tak zase jezdím. Našlapal jsem celkem kolem 75 km, upadl jen jednou (neuváženě rychlý nájezd na zamrzlou louži na lesní cestě - au!), objevil dvě další geocache (Milíře Lhota a Vyhlídka na Berounku) a všeobecně si užil zimní krajiny. Krása!

Vánoční rekapitulace

Vánoce jsou za námi. Ani to snad není možné. Naštěstí s narůstajícím věkem se prodleva mezi jednotlivými vánočními svátky zkracuje. Jedny vánoce skončí a než se nadějeme další klepou na dveře. Jak pravil jeden klasik, poslední dobou nedělám nic jiného než že strojím vánoční stromeček. :)

Štědrý den i večer proběhl v rodinné pohodě. Na Boží hod jsme byli vyvětrat psa i sebe, zjistili jsme že jsou zamrzlé rybníky v lese a na Štěpána jsme byli už vybaveni bruslemi, tedy Anička byla vybavena neb nikdo jiný brusle neměl. Bruslení na rybníku se nám moc líbilo a s Katkou jsme si dali závazek pořídit si brusle i pro sebe.

Další program byl již obligátní - těšení se dárky, sledování pohádek a filmů z TV i DVD, hodování včetně štěpánské kachny na medu ve společnosti Katčiných rodičů a J+R, kteří dorazili z Frakfurtu přímo k nám.

Vánoční cache

K vánočním svátkům jsme propluli ve všeobecné rodinné pohodě i s Arniem. Hezky si u nás zvykl a i když předtím nikdy nebyl venku, hrozně rád střídá teplo domova s mrazivými výlety. I na Štědrý den toužebně hleděl přes dveře na zahradu. Katka měla pocit, že jí překážíme a tudíž nás všechny vyhnala ven i se psem. Arnie tak dostal možnost absolvovat svůj první výlet. Nahráli jsme do GPSky souřadnice cache Pánova louka, Arnie dostal vodítko, my ostatní čepice a šály a šlo se. Arnie první velkou cestu zvládl nad očekávání dobře, rozhodně nebyl nejpomalejším členem výpravy. I on má podíl na tom, že cache jsme našli nad očekávání rychle. Slavnostně jsme se zapsali do deníku a padajícím soumrakem zamířili ke štědrovečernímu stolu.

První dáreček

Předvánoční ruch utichl, všechno se stihlo, závěsí visí, tapety jsou na zdech, nové skříňky jsou už naplněné krámy. Dokonce jsem si mohl už v pátek vzít dovolenou, díky zrušenému letu do Ženevy jsem zlikvidoval pracovní resty o den dříve a mohl se s chotí věnovat posledním vánočním nákupům, a zejména zajít na narozeninový oběd.

V pátek večer přijel první dáreček - Arnie. Nové prostředí na něj žádný zvláštní dojem neudělalo. Rozhlédl se, schroupal pár granulí, prohléd si naše staré křeslo, spokojeně očichal osezené kožené čalounění, uvelebil se v něm a od té doby v něm tráví většinu času. Nocuje na pelechu v předsíni, první dvě noci vyjadřoval občasnou nespokojenost, ale pak se mu i tam zalíbilo a bydlí tam bez větších protestů. Zbudoval jsem taky ohrádku, kterou Katka pro něj nechala vyrobit: Když jsem se jí minulý týden ptal, kam plánuje onu ohrádku umístit, tak odvětila že ještě neví. Na otázku podle čeho tedy zadala truhláři rozměry už zlobně odsekla abych se do toho nepletl. No dobře. Když Katka monstrum vyložila z auta, tušil jsem, že to nebude jednoduché. Po smontování zůstaly v naší poměrně rozměrné předsíni asi půlmetrové chodbičky. Posuďte sami. Dílo zřejmě neodpovídalo zcela přesně Katčiným představám protože hned druhý den ráno je vlastnoručně (!) rozebrala. Od té doby Arnie obývá celou předsíň k všeobecné spokojenosti.

Ženeva nebude?

Drobný dodatek k předchozímu příspěvku: Žlutě blikající nápis u mého letu na displeji naznačuje, že dnes do Ženevy nepoletím. Let byl zrušen, pán na recepci salonku to potvrzuje. Že bych se vyhnul jedné celodenní schůzi? Plakat nebudu. Odcházím zjišťovat podrobnosti.

Předvánoční shon

Sedím v salonku na ruzyňském letišti, popíjím Prazdroj a čekám na let do Ženevy. Panuje tu celkem klídek, je znát, že lidem se před svátky už nechce cestovat. Jenom u nás se vánoční pohoda zatím nekoná. Jak jsem nedávno četl v jednom fejetonu, všechno se musí stihnout do vánoc. Doma i v práci. V pondělí jsme zahájili kompletní výměnu všech závěsů, obměnu Aniččina pokoje a další úpravy. Naše přehlídka bytových textilií nakoupených v posledních patnácti letech už moc parádu nenadělala. Každý kus byl původně vybrán pro jiný byt či dům, pro jiné okno - a bylo to znát. Takže v pondělí napochodovala armáda malířů, tapetářů a montérů, během půl hodiny udělali neskutečný nepořádek a ten udržovali až do večera. Já jsem seděl zavřený ve svém pracovním koutě a psal a telefonoval. Na půl osmou jsme s Katkou měli lístky do Obecního domu na koncert pěvkyně Eliny Garanči - chvilku jsme váhali, ale nakonec jsme jeli za kulturou a nechali nepořádek nepořádkem. Dítka byla spokojená, my na koncertě taky.

Dnes pracovní armáda dotáhla úpravy do konce, uklidila po sobě, majitel firmy na závěr vytřel (!) a všichni vyklidili pole, včetně nás. Já na služební cestu, Katka s Adamem do divadla a Anička šla přepsat k P. (hrozně se těšila). Středa by měla být odpočinkový den alespoň pokud se domácích aktivit týče, ja budu celý den schůzovat a večer se kodrcat zase domů. Ve čtvrtek interiérové práce pokračují další etapou, tentokrát truhlářskou. Do Vánoc bude snad hotovo :).

Geocache #1: Lány

Třetí adventní víkend je pomalu za námi. V pátek jsem přiletěl pozdě večer ze Ženevy. Ještě později večer, vlastně v noci, jsem zajel do Rakovníka pro Katku, která s kolegy vánočně "rozjímala". V sobotu ráno jsem si zaběhl letos zatím nejdelší trasu (14,5 km). V lese bylo krásně, bahno na cestách zmrzlo, sněhový poprašek nazdobil stromy, liduprázdno. Odpoledne jsme s Adamem nakupovali potřeby pro nového člena domácnosti, pro Arnieho. Navečer se u nás ještě zastavili pražská babička s dědou. Dnes Katka pekla cukroví. Vyrobila několik krabic voňavých dobrot, stály ji spoustu sil, zejména psychických. Jako každý rok.

Dnes odpoledne jsme s Aničkou vyzkoušeli geocaching. Je to hra, kterou se baví lidi po celém světě. Nadšenci rozmisťují a schovávají schránky (neboli cache, keše) a do nich se ukládají drobné předměty. Přesné souřadnice místa uložení se zapíšou do centrální databáze a další nadšenci pak tyto schránky hledají, zapisují se do logů, přidávají předměty a jiné zase berou. Sleduje se kdo našel kterou schránku, dá se sledovat i pohyb předmětů mezi schránkami, zkrátka hotová věda. Ve zjednodušené podobě je to ale ideální zábavy pro výlety s dětmi protože k jinak možná nudnému putování se přidá cíl - hledání pokladu. Hezký popis celého geocachingu je tady.

V databázi jsem zjistil, že v okolí Lán je hned několik schránek. Vybral jsem nejbližší, nahrál ji do GPSky, s Aničkou jsme se omotali šálami a vydali se do mrazu za pokladem. Ten jsme úspěšně našli na druhém konci Lán u zdi zámeckého parku. Prohlédli jsme obsah schránky, zapsali se, vyfotili se a šli zpět naplněni objevitelskou hrdostí, asi jako kdy Schliemann našel Tróju. Příští víkend jdeme zase hledat.

Arnie na obzoru

Nadpis by asi měl správně být "Změna na obzoru", ne-li rovnou "Katastrofa na obzoru". Katka - schovavajíc se za přání dětiček - se rozhodla, že nutně potřebujeme psa. Vzhledem k tomu, že kolega v práci má "moc krásnou fenu bígla", a ta má zrovna "moc krásná štěňátka", bylo rozhodnuto. Můj hlas neměl váhu ani hlasu poradního. Dnes se Katka s Adamem i Aničkou byli již poněkolikáté podívat za psí rodinkou a vytvářet vztahy s flekatým darebou, jenž byl odsouzen k soužití s námi. Jmenuje se Arnie a do Lán se bude stěhovat koncem příštího týdne. Asi nám pořád ještě nedochází co nás čeká. Pár fotek z dnešního podvečera je tady.

Předvánoční koncert

Na neděli jsme dostali pozvání na vánoční koncert VŠCHT. Oprášili jsme hodobožové šaty, rozdali dětem ponaučení, nezapomněli vstupenky a vyrazili do Rudolfina. Hrál Symfonický orchestr Českého rozhlasu, a hrál skladby romantické, příjemně poslouchatelné. Potkali jsme tváře známé i domněle známé, zejména své bývalé pedagogy. Oni nás nepoznávali. Naštěstí se objevili i spolužáci, snad se nám podaří znovu navázat zpřetrhané nitky. Velmi příjemný nedělní večer.

Advent na Křivoklátě

Po dvouleté přestávce jsme znovu navštívili adventní trh na nádvoří hradu Křivoklát. Sestava byla silná neboť na víkend u nás byl Mirek se všemi svými ženskými. V očekávání velkých davů jsme vyrazili hned po ránu což se ukázalo být dobrým nápadem. V posledních 10 dnech bylo sobotní dopoledne jediným časovým úsekem, kdy se dalo zahlédnout slunce. Trh byl moc hezký, řekl bych že kvalita trhovců i jejich zboží šla nahoru. Ocenili jsme nešizenou medovinu, staročeskou placku mazanou česnekem zavinutou kolem tenké klobásy, vařenou kukuřici, makové koláčky i jiné dobroty. Z kulturních zážitků se líbila pohádka pro děti a ručně poháněný kolotoč pro děti. Kolem půl dvanácté začaly davy houstnout a nastal čas nádvoří opustit. Za branou nás zaskočila obrovská fronta u pokladen, a pod hradem pak obrovské procesí další vlny návštěvníků (přijel parní vlak z Prahy). Nevím, jak se všichni do toho hradu nacpali, každopádně my jsme za malou chvíli seděli v teple domova, jedli výborné Katčiny lasagne, pili stejně výborné Mirkovo Svatovavřinecké a hráli Osadníky z Katanu. Fotky jsou tady.

Gringo a papričky

Ještě se vracím k Mexiku a jeho pochoutkám. Jeden den jsme zašli na večeři do restaurace na Avenue de presidente Masaryk (ano, náš Masaryk). Jídlo bylo samozřejmě vynikající. U druhého chodu nás číšník upozorňoval na nenápadně vyhlížející papričku: "Pozor, to je toreador!". Všechny kolegyně - seděl jsem tam se čtyřmi ženskými - opatrně papričku odsunuly na okraj. Já jsem ovšem chtěl ochutnat neb papriky mám rád, i jalapeňos si občas kupuju. Paprička zřejmě získala jméno po toreadorově meči, opravdu ostrá, ale stále ještě poživatelná. U třetího chodu byla opět miska s papričkami, tentokrát bez upozornění. První zelenavou papričku jsem otestoval, ale po toreadorovi mi přišla jen mírně pikantní. Dochroupal jsem ji a bezmyšlenkovitě jsem sáhnul po další, tentokrát žluté. Ukousnul jsem půlku, polknul - a OHEŇ!!! Něco tak pálivého jsem ještě nezažil. Slzavé proudy, rudý obličej, lapání po dechu - to vše naznačovalo kolegyním, že něco není v pořádku. Mexičanky se zděsily když zahlédly zbytek žluté papriky na mém talíři. To je přece habanero! K jídlu se dává jen aby předalo část své chuti pokrmu, ale rozhodně se nejí! Ani číšník na takovou samozřejmost nemusí upozorňovat! Jen já, buran z Česka, se do habanera zakousnu jako do mrkve. Požár v horní části zažívacího traktu ještě dlouho nechtěl uhasnout, až po dezertu (chladivý sorbet) jsem byl opět schopen konverzace. Na habanero jsem si znovu vzpomněl až na druhý den. Na hotelové toaletě.

První prosincový víkend

Nastala obleva. Sníh se proměnil v bahno, přesto jsem dle plánu v sobotu ráno vyběhl do lesa. Křupání sněhu je příjemnější než čvachtání bahna, ale což. Testuju odolnost kolena a nenápadně zkouším delší okruhy, zatím bez problémů. Drobná epizodka: Při obíhání vývratu jsem se zamotal do trávy a svalil do bahna. Pokřtil jsem tak v Mexiku nově zakoupené tepláčky, mírně ztratily svoji eleganci. Naštěstí jsem pak nepotkal žádného myslivce, díky tomu blátivému přelivu si mě mohl snadno splést s divočákem.

V neděli jsme spolu s Katčinými rodiči byli zkontrolovat stav Brdatky. Počasí přálo, stromy bez listí nám dopřály krásný výhled na Berounku. Výlet byl tradičně korunován krkovičkou se špenátem a bramborovým knedlíčkem u Sýkory.

Afrika

Do Afriky jsem necestoval já, nýbrž Jára Cimrman. V pátek 30.11. zavítal i do rakovnického divadla, představení jsme navštívili v kompletní rodinné sestavě. Líbilo se i přes to, že hru známe téměř slovo od slova zpaměti. Zdeněk Svěrák s tím zřejmě počítal protože představení tu a tam zpestřoval drobnými výstupy vybočujícími ze zaznamenaného standardu.

Mexiko bylo...

... příjemné i když velmi pracovní. Kufr dorazil pouze s jednodenním zpožděním, samozřejmě opatřen důstojnými pečetěmi americké bezpečnostní služby. K hlavním zážitkům patří opět mexické restaurace, zejména pak bufet Fisher's zaměřený na sea food v mexickém pojetí. Vzhledově velmi prosté zařízení, kvalitou jídel ale strčí do kapsy mnohé luxusní podniky. Takový pikantní mečoun v tortilách z tmavé kukuřice, to bylo pošušňáníčko.

O další zážitek se mi postarala kolegyně tím, že mi svěřila pilotáž jejího vozu v odpolední špičce. Moc hezké. Desetiproudé ulice kde dopravní značky typu kruhový objezd nebo jednosměrná ulice mají pouze "orientační" význam, červená na semaforu pak jen "doporučující" charakter. Nezapomenutelný řidičský zážitek, naštěstí podepřený tím, že jsem krásného červeného zbrusu nového Nissana odevzdal bez škrábance zpět.

A jen pro doplnění, cestou zpět se mi kufr někde v prostorách newyorského letiště zase někam zatoulal a cestu domů z Ruzyně jsem v šest ráno při -2 stupních absolvoval jen v lehkém svetru.