Hory a doly

Poslední březnovou sobotu jsme obcházeli hory a doly na Kladensku. Hora byla asi jenom jedna - vylezli jsme na kopec nad Libušínem odkud prý kněžna Libuše věštila slávu Prahy (tedy žádný Vyšehrad!). Důl byl taky vlastně jen jeden, ale stál za to: Skanzen Mayrau. Hornických muzeí jsme viděli spoustu - uhelné v Belgii, solné v Rakousku, rudné na Slovensku, ale tohle se nějak vymykalo představě o skanzenu. Vše působilo dojmem, jako by právě vyfárala poslední směna a vše nechali tak, jak jim to vypadlo z ruky. Žádné kašírované budovy a provozy, žádná imitace uhelného mouru černým nátěrem, špína byla opravdová (krom precizně zrestaurovaných historických strojů). Nebylo to ale na závadu, působilo to autentičtějším dojmem. Navíc sbírka předmětů, nástrojů a strojů byla víc než zajímavá. Vše bylo okořeněno výkladem průvodce - stále aktivního důlního záchranáře. Jak trefně poznamenal Adam, seznámil nás s historií každého krumpáče včetně toho, jestli s ním naposledy kopal Tonda nebo Pepík. Původě jsme si na prohlídku vyhradili hodinu, nakonec jsme tam ale strávili víc než tři hodiny - a to jsme ještě prchli před záchranářem, který nás na závěr hnal do kinosálu na poutavý snímek o historii hornictví na Kladensku. A samozřejmě jsme nezapomněli hledat cache :)
(fotogalerie)