Poslední den v Mexiku jsem se nejprve důkladně vyspal, pak důkladně nasnídal, poskypoval s domovem a vydal se do Národního antropologického muzea. Nezklamalo, je zajímavá budova obsahující ještě zajímavější expozice. Mimochodem, postavil ho architekt Pedro Ramírez de Vázquez, který má na svědomí i obří katedrálu Panny Marie Gudaloupské. V muzeu lze spatřit množství předmětů, soch, expozicí ze všech časů a ze všech koutů Mexika. Zaujaly mě nespočetné sošky bohů a nebo třeba kamenné kruhy, které plnily úlohu košů při pradávném basketbalu (dnešní trenéři by se mohli přiučit tehdejším motivačním metodám – poražený tým vždy spáchal přímo na hřišti rituální sebevraždu).Murphy zařídil, že v okamžiku, kdy jsem vykročil ven z muzea, tak se slunečné počasí proměnilo v bouřkové. Přes to jsem vydržel venku neboť kousek před muzeem předváděli indáni z kmene Totonac neuvěřitelný obřad voladores. Vylezou na asi 20m stožár, kolem vrcholu omotají provazy, konec si uvážou kolem pasu, skočí a jak se provaz odmotává, tak rotují hlavou dolů kolem stožáru až na zem. Celkem si to užívají, navíc jsou přitom schopni hrát na flétnu a bubínek. Rád jsem za takovou podívanou přispěl do klobouku.
No a nakonec jsem odhalil tajemství Avenue Presidente Masaryk. Této výstavní třídy plné luxusních obchodů jsem si všiml už první den, ale až dnes se moje podezření potvrdilo – skutečně je pojmenovaná po našem Masarykovi.
Končím, nade mnou na displeji bliká „Sao Paulo – Go To Gate“. Tak jdu.
Jo, všechny fotky z dneška jsou tady.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat