Sao Paulo

Další megaměsto. Docela příjemně mě překvapilo. O slumy ani tady není nouze, vypadá ale čistěji a snad i bezpečněji než Mexico City. Je tu patrný mnohem silnější evropský vliv díky silným imigračním vlnám před druhou světovou válkou (uprchlíci před fašismem) a po ní (uprchlí fašisté). Brazílie je všechny pohltila a přetavila. Dnes se zdá, že na minulost zapomněli.

Bohužel jsem neměl moc času na objevování, pohyboval jsem se po klasické křivce letiště - hotel - kancelář - letiště. Musím jednoznačně pochválit kvalitu restaurací, kvalitou jídla, obsluhy i prostředí překonávají naprostou většinu podniků v jiných částech světa. To vše za ceny srovnatelné s Prahou. Nejprve jsem si zcela odrovnal žaludek neboť jsem sežral (doslova) snad kilo masa v typické brazilské restauraci Fogo de Chao (oheň na podlaze). Nešlo odolat - desítky číšníků kroužících kolem s rožni plnými křehoučkých bifteků, steaků, šunčiček, párečků... Den poté přišla stejně vynikající restaurace, opatrně jsem zvolil rybu, ale bohužel na nás zaútočila caipirinha a množství zkonzumované třtinové pálenky s příměsí čerstvých ovocných šťáv žaludku moc nepomohlo... No a k vrcholům patřila návštěva japonské restaurace (ano, i japonských emigrantů jsou tady statisíce), kde syrové rybí maso už jen zalepilo šrámy v útrobách. Ale dost už o obžerství.

O práci psát nebudu, příjemným vytržením byla středeční akce kdy jsme vyrazili budovat tým. Není nad putování džunglí v polovině listopadu, kdy si středozápadní Evropa užívá plískanic a mlhy. Bylo docela zajímavé pozorovat své kolegy daleko od klávesnice. Hezky se projevily národní odlišnosti: Španěl a Číňan jen s velkým supěním šplhali do mírných kopečků, Američanka se děsila z toho, že nemusela podepisovat prohlášení o tom, že vše podniká na vlastní nebezpečí a při zdolávání lanové dráhy nebyl nikdo nablíž, kdo by jí zaklapnul karabinu. Brazilec velmi dramaticky prožíval chvíle na raftu kdy jsme se pohupovali jen na mírných vlnkách. Angličan před vykročením ze stínu pomazal svou miminkovskou pleť tlustou vrstvou krému s ochranným faktorem 40 a pro jistotu se celý pokryl oblečením. Německý kolega bez zaváhání zdolal úsek lan v korunách stromů a teprve na zemi se přiznal, že trpí hroznou závratí. Mexičan na akci vůbec nedorazil neboť večer před tím to přehnal. Skot v ragbyovém triku zdolal vše s úsměvem. No a Moravák to vše pozoroval a spokojeně fotil :) Hezky jsme si to užili, mám dobré kolegy.